Strana Práv Občanů ZEMANOVCI 

Zeman: Bátora je poloviční fašista

15/08/2011

Rozhovor s čestným předsedou SPOZ, Milošem Zemanem Zdroj: Právo ...

Pane čestný předsedo Strany práv občanů – zemanovců, tento způsob léta zdá se poněkud nešťastným. Při pobytu na chalupě na Vysočině, projel jste se už na svém oblíbeném elektrokole, plul jste už na nafukovacím člunu na blízkém rybníku?

Oboje. Na elektrokole projíždím i místa, na která jsem se vzhledem ke svému věku na šlapacím kole už pomalu nedostával, a jak mně ubývalo sil, ty soustředné kruhy kolem mé chalupy se neustále zužovaly a zužovaly. Elektrokolo mně ty síly zase dodalo. Na člunu jsem byl naposled před pár dny, báječně jsem se opálil. Občas se stane, že využiju větru a nechám se nést na druhý konec devadesátihektarového rybníka. A doufám, že mezitím se vítr obrátí a já se povezu zpátky. Což se ale, pokud si pamatuji, nikdy nestalo. Zato se několikrát stalo, že jsem musel proti větru veslovat tam i zpátky. Ale je to nádhera, když člověk leží na člunu a pozoruje měnící se krajinu na březích.

Jak je to s veslováním proti větru v politice?

Lidé, kteří se nechají jenom unášet větrem, jsou často krátkodobě úspěšní, ale protože nic nedokázali, tak zapadnou. A v dějinách jsou zpravidla nezapomenutelní právě ti lidé, kteří měli občas odvahu proti tomu větru veslovat. Historické osobnosti, které vystoupaly až na vrchol, začaly protestem proti tzv. mainstreamu. A naopak, ti, kdo se s mainstreamem vezli, si často neuvědomili, že z toho mainstreamu se stává potůček, který jako Amudarja nebo Syrdarja končí někde v poušti a ani nedorazí do Aralského jezera. A to je právě ten základní problém, který vyčítám vám, novinářům. Vy se většinou vezete v mainstreamu a lebedíte si, jak je to pohodlné, protože s vámi většina lidí souhlasí. Vzpomeňte si třeba na Masaryka, rukopisnou aféru, hilsneriádu. To všechno bylo veslování proti větru. Nedělal bych z toho samoúčel, ale pokud jsem přesvědčený, že mám pravdu, no tak je potřeba veslovat proti větru. I když třeba jak islamisté, tak zelení mě zejména v poslední době budou obviňovat z toho, že lámu jejich posvátná tabu.

Vidíte v současné české politice někoho, kdo proti větru vesluje?

Myslím si, že to naprosto systematicky dělá Václav Klaus.

Ten se zastal vicekancléře Petra Hájka, který v souvislosti s pražským pochodem označil homosexuály za deviantní spoluobčany. Klaus se obává homosexualismu. Je i toto ono zmíněné veslování proti větru?

Sám jsem sice heterosexuál, ale to není žádným důvodem, abych se negativně vymezoval proti odlišným sexuálním orientacím. Ty jsou totiž do značné míry produktem své doby. Například v antice byla zcela běžná bisexualita a Caesarovi se říkalo, že je to muž všech žen a žena všech mužů. Proto bych doporučoval těm, kdo protestují proti pochodu homosexuálů, aby sami zorganizovali pochod heterosexuálů. Něco, jako je třeba karneval v Riu. A alespoň v Praze zase bude veselo.

Vysoce postavený úředník ministerstva školství Ladislav Bátora se nechal slyšet, že homosexuálové jsou spíše liberálové a tíhnou k levici. Myslíte, že tomu tak skutečně je?

Nevšiml jsem si, že by řada slavných homosexuálů byla levicových, ať už to byl Ovidius, Michelangelo, Shakespeare, Oscar Wilde anebo mnoho dalších. Ale v každém případě pana Bátoru pokládám za polovičního fašistu, a to se ještě vyjadřuji velmi jemně. Koneckonců podpora paní Bobošíkové panu Bátorovi do značné míry svědčí o charakteru její strany.

Bylo rozumným krokem, když třináct velvyslanectví pražský pochod podpořilo?

Rozhodně ne. Domnívám se, že jsme suverénní Česká republika, a že žádný velvyslanec nemá vyjadřovat svůj názor na takový detail, jako je pochod homosexuálů.

Před loňskými volbami do Sněmovny došlo k fragmentaci pravice, vznikla TOP 09. Nyní se na obzoru objevil projekt expředsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Budeme i na levici svědky procesu fragmentace?

Vždy záleží na tom, zda kondenzační jádro, to znamená nejsilnější levicová strana, kterou je zatím nepochybně ČSSD, má schopnost přitahovat, nebo v té dnešní fázi má spíše schopnost odpuzovat. Myslím si, že ona bezbarvá soc. dem. bez tahu na branku těží jenom z neschopnosti svých soupeřů, ale to je zatraceně málo. Koneckonců i republikáni pod vedením Miroslava Sládka doufali, že s negativním programem uspějí, a nakonec se v roce 1998 ani nedostali do parlamentu. To, že soc. dem. ať už za Grosse, Paroubka a nyní za Sobotky, není schopna mít efektivní a přitažlivý pozitivní program a vyžívá se v kritice, byť oprávněné, neschopnosti současné vlády, znamená, že odpuzující a tedy dezintegrační tendence mohou převládnout. Založil jsem Stranu práv občanů pod heslem, chcete-li omezit práva politiků, musíte nutně rozšířit práva občanů včetně změn volebního zákona. Nevím, jestli Jiří Paroubek bude mít podobné heslo, ale v jeho případě o úspěchu jeho strany pochybuji. Z toho prostého důvodu, abych citoval Valtra Komárka, že připravil v minulých volbách soc. dem. svým nechutným způsobem projevu o minimálně deset procent voličů. SPOZ naopak do těchto voleb půjde s nadějí, že zejména po pádu VV ti, kdo jim uvěřili sliby o přímé demokracii, voličsky přejdou k naší straně, která má přímou demokracii ve svém programu.

Lze předpokládat, že vládní koalici čekají další ostré střety kvůli státnímu rozpočtu na příští rok. Může to v důsledku způsobit její rozpad?

Nemyslím si to. Předesílám, že v politice, a sám jsem se o tom přesvědčil, někdy převažují iracionální motivy. Ale pokud uvažujete racionálně, kdo by na rozpadu koalice a nevyhnutelných předčasných volbách vydělal? VV určitě ne, protože by se nedostaly do parlamentu. ODS určitě ne, protože už by neměla premiéra. A TOP 09 také ne, protože by neměla koaličního partnera. Takže tato vláda bude pokračovat ve své činnosti až do voleb v roce 2014. A jak už jsem říkal v minulém rozhovoru, nikoliv proto, že je schopná, ale naopak právě proto, že je neschopná. To jsou ty paradoxy, jak kdysi říkával Václav Havel.

Zmínil jste posvátná tabu islamistů a zelených, která lámete. Proč považujete islám za nebezpečný?

Ti, kdo neustále operují fikcí umírněného muslima nebo umírněného islamisty, nedokážou vyvrátit jeden silný protiargument. Kdyby skutečně existovali umírnění muslimové, tak by se jak po 11. září, tak po dalších teroristických útocích z muslimské obce ozývaly silné a reprezentativní protestní hlasy. Žádné takové hlasy prakticky nebyly. Naopak, byly silné a reprezentativní hlasy, které tyto teroristické útoky ospravedlňovaly. A ten zbytek, to bylo v podstatě mlčení. Všem těm, kdo mně vykládají o umírněných muslimech, říkám, jmenujte mi tedy, která část muslimských představitelů, zejména duchovenstva, dokázala odsoudit teroristické útoky islámských fundamentalistů.

Při cestě na Vysočinu jsem zaznamenal zprávy o pádu burzovních indexů a obavách z opakování krize. Hrozí skutečně takový scénář?

Mohu jen opakovat názor, který říkám už asi dva nebo tři roky. Tehdy se vedla diskuse, jestli globální krize – i když spíše bych mluvil o euroamerické krizi, nezapomeňte, že Brazílie, Indie a Čína tu krizi příliš nezaznamenaly – může mít z hlediska svého pokračování podobu tří písmen: V, W a L. Vždy jsem zdůrazňoval, že hrozí riziko, že to pokračování bude ve tvaru písmene L. To znamená, že po krizi přijde stagnace, že se budeme pohybovat u dna, aniž bychom se do něj odrazili. A co nejhorší, že na tom dně pod vodou ani nebudeme mít skafandr. Zdůvodňuji to především tím, že jak Amerika, tak EU napumpovaly obrovské množství nekrytých peněz nebo dluhopisů a podle kvantitativní teorie peněz je důsledkem inflace. Očekávám tedy, že v nejbližších dvou až třech letech inflace výrazně vyskočí. Málo lidí ví, že státní dluh se nejpohodlněji smazává právě inflací. Samozřejmě za cenu znehodnocení úspor střadatelů.

Krize, stagnace, inflace, hrozba islámu... Nečeká nyní euroamerickou civilizaci vstup do období neklidu?

Období klidu prakticky nikdy neexistovalo a i neklid je samozřejmě relativní. Nicméně, ano, já jsem se mnohokrát přihlásil k teorii Samuela Huntingtona o konfliktu civilizací. Nedávno jsem na semináři NATO říkal, dobře, říkáte si, že jste obranná aliance, já jsem ochoten vám to i věřit. Ale v tom případě si položte otázku, proti komu se chcete bránit. I když se generálové vždy připravují na minulou válku, tak právě Huntington predikoval jako hlavní konflikt 21. století konflikt mezi euroamerickou civilizací a islámem. V článku ve Foreign Affaires dokonce mluvil o krvavých hranicích islámu. Očekávám, že právě toto bude konflikt, na který se musíme s předstihem připravovat.

Vraťme se zpět z mezinárodního pole domů, na Šumavu. Předpokládám, že pozorně sledujete spory o kácení stromů napadených kůrovcem.

Na Šumavě jsem byl mnohokrát a sešel jsem se tam s obyvateli, kteří tam žijí. Politik se má ptát těch lidí, které problém zasahuje, a nikoli lidí, kteří z pražských kanceláří tam vyrazí, aby se zviditelnili. A nechají se medializovat, aniž by tomu problému jakkoli rozuměli. Musel jsem prostudovat stovky a stovky stran, jak názorů ekologů, tak názorů lesníků, abych si utvořil vlastní názor opřený o argumenty, a nikoliv pouze o emoce. Zdá se mi, že třebas jihočeský hejtman Zimola má k tomu problému daleko blíž než současný předseda ČSSD, který si na Šumavě nechal ukázat několik Potěmkinových vesnic. A to už vůbec nemluvím o návštěvě Vladimíra Špidly. Vždycky jsem si vážil názoru úspěšných lidí, bez ohledu na to, jestli se shodovaly nebo lišily ve srovnání s mými názory. Ale když někam přijede člověk, který byl, bohužel, neúspěšný premiér a neúspěšný předseda ČSSD, tak jeho názory ignoruju, jako ignoruju názory všech neúspěšných.

Ekologové neváhali lézt na Šumavě do korun stromů, přivazovat se k nim. Měla jim správa národního parku ustoupit?

Rozhodně ne. Ale začal bych označením ekologové. Sám ho někdy také používám, ale většinou mluvím o zelených. Ekologie je úctyhodná přírodní věda. Ale zelená ideologie má s ekologií asi tolik společného, co má astrologie s astronomií anebo alchymie s chemií. Ostatně zelení většinou vůbec ekologii nerozumějí. Klasickým případem je Kateřina Jacques s její znalosti biomasy. Takže, neurážejme ekologii tím, že budeme těmto hloupým fanatikům říkat, že jsou ekologové. Jsou zelení. A nechci používat laciného přirovnání o zelených mozcích. Ano, nechal bych je vyvést policií a nechal bych napadené stromy pokácet.

Když se v křesle, ze kterého s vámi vedu tento rozhovor, pootočím, vidím plnou knihovnu. Co nyní čtete?

Díky příteli Milanovi Syrůčkovi se ke mně dostala kniha vzpomínek syna Lavrentije Beriji, ze které vyplývá, že Berija byl v podstatě jakýsi gorbačovský reformátor. Uznávám, že je to značně zkreslený pohled, ale má do určité míry racionální jádro. Nedávno jsem dočetl knihu izraelského autora, který ostře kritizoval izraelskou politiku. Překvapilo mě třeba, že v Jeruzalémě byl konzervativními rabíny spálen Nový zákon jako údajně kacířské dílo. Jak vidíte, jsem kritický i vůči projevům intolerance v zemi, kterou jinak obdivuji. Současně mně izraelský velvyslanec poslal jinou knihu, která popisuje technologický pokrok v Izraeli v tzv. inovativní ekonomice. A i tuto knihu jsem přečetl se zájmem. Jinak si samozřejmě pravidelně čtu své milované sci-fi, a jak už jsem řekl, nejraději mám Stanisława Lema, takže po dlouhé době jsem se opět vrátil k Hvězdným deníkům Ijona Tichého. Zajímá mě samozřejmě i literatura, která se týká jednotlivých měst. Teď čtu například zajímavou knihu o Chropyni. Protože podobně jako se říká, že v kapce vody je vidět celý oceán, tak někdy v dějinách jednotlivého města je vidět historie společnosti z poněkud jiného úhlu, chcete-li to tak nazvat, tedy z mikroúhlu, lépe než na makroúrovni. Většinou čtu paralelně přibližně dvanáct textů. Říkám tomu čtenářské kolečko.

Jak takové kolečko probíhá?

Texty jsou v kruhu kolem mého houpacího křesla. Kolečko trvá přibližně jednu hodinu. Pak si na chalupě poklidím, spokojeně znovu do křesla usednu a kolečko pokračuje.

Co je pro vás tím největším motivem pro pobyt na vysočinské chalupě?

Myslím si, že kdybych neměl rád knihy, tak bych se tady nudil. Protože je sice samozřejmě pravda, že je tady krásná příroda a já do ní velmi rád vyrážím. Ale položte si otázku, co dělat, když je ošklivo. Takže knihy, to je taková záchranná kotva. Protože zajímavých knih není nikdy dost a nikdy není dostatek času na jejich přečtení. Kamarádi mně posílají nové a nové knihy, které už se mi hromadí i na podlaze, protože knihovna je plná, a tak díky tomu i v zimě, i v nevlídném podzimním počasí mám vždycky co dělat. A to tak, že mě to baví. Na závěr bych dodal jednu zajímavou věc. Z knihy někdy získáte zrnka moudrosti i tehdy, je-li naprosto pitomá. Negativní texty mohou mít i velmi pozitivní význam.

Zajímal by mě konkrétní příklad takového textu.

Například jsem přesvědčen o tom, že Jakešův projev na Červeném Hrádku byl jeden ze stavebních kamenů sametové revoluce. Občas se mně do ruky dostane text, kde mně někdo sděluje, že on je posel Boží. Teď nedávno jakási paní napsala, že jí tatíček Masaryk diktuje, co má vzkázat českému a moravskému národu. Každý týden dostávám dopis od jakési hysterky, kde mně mimozemská civilizace sděluje, že jsem předurčen k velkým cílům, co mám dělat a jaké ministry si mám vybrat. A i tyto texty, právě proto, že jsou psychopatické, mě svým způsobem inspirují. Obdivoval jsem Jana Skácela, který v Hostu do domu měl rubriku Kouzlo nechtěného. A číst texty hlupáků je někdy stejně tak inspirující, byť v obráceném smyslu, jako číst texty moudrých lidí. Jakákoliv kniha, která se vám dostane do ruky, vám něco přináší. Buď tím, že vás inspiruje, anebo alespoň tím, že vás rozesměje.