Věci veřejné a cesta do pekel
16/05/2011
Staré české přísloví praví, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. V případě VV to sedí dokonale. ...
Dnešní výzkum předvolebních preferencí od agentury STEM ukázal, že Veverky by rok po úspěšných volbách na mandáty nedosáhly. Jejich dnešní podpora se podle Stemu pohybuje na úrovni dvou procent. To je od loňských voleb pokles o 9 %. Takto rychlou cestu do politického propadliště jsme v České republice ještě neměli. ODA se do zatracení ubírala šest let, Unie svobody to zvládla za čtyři roky, Zelení za 24 měsíců a dalo by se říct, že Véčka to zvládla pekelnou rychlostí za čtyři týdny.
Ano, jen čtyři týdny stačily na to, aby všechen puch, který nafukoval tuto marketingovou bublinu, vyvanul a ona nadobro splaskla. A že to byla rána. Slyšeli ji všichni. Smrad, který toto splasknutí provázel, znechucuje všechny občany a odrazuje je od politiky jako takové.
Po biomase Kateřiny Jacques jsem si myslel, že nic tragikomičtějšího se již v naší politice stát nemůže. Ale chyba lávky! Kristýna Kočí předvedla, že klesnout se dá ještě hlouběji, ale ani to nebylo dno. Zatím poslední singl z vydavatelství VV pod názvem „Silné francouzské červené aneb jako to bylo na poradě“ zatím vytvořil hloubkový rekord v potápění do politického kalu a špíny. Obávám se, ale že ani toto není úplné dno, kam až může politika, toť je správa záležitostí nás všech, klesnout. Dokud v ní budou mít prostor takoví amatéři jako John, chvástalové s napoleonským komplexem jako Bárta, finanční čarodějové (ve společnosti na západ od našich hranic by se řeklo podvodníci) jako Babák a marketingové vějičky jako Kočí, Peak a Klasnová-Bártová, můžeme se nadít ještě daleko, daleko hrůznějších a strmějších pádů. A nakonec se snad i do pekla podíváme, nebo si z něj poslechneme skrytou nahrávku. To ale bude již pozdě hořekovat nad tím, proč jsme je vlastně volili a cestu do pekla si tím dláždili.
Josef Baxa, místopředseda SPOZ
