O politické korektnosti
08/07/2011
Vím, že není příliš originální, když se člen vedení SPOZ v současné diskuzi postaví na stranu Miloše Zemana. ...
Nepíši však tento článek jen proto, abych se postavil za názory Miloše Zemana o radikálním a umírněném islámu, jelikož jsem, jako všichni, viděl radující se ženy a děti v Palestině, Sýrii i Iránu po útoku Al Kajdy na New York. A proto mám i já o umírněných muslimech své pochybnosti.
V třicátých letech minulého století pokládala naprostá většina politiků i novinářů „Mein Kampf“ za snůšku popletených fantazií, na které autor zapomene, jakmile se dostane k moci. Nezapomněl.
I dnes celá Evropa pokládá Korán za náboženskou knihu bez praktického významu, kterou nelze doslovně aplikovat v politické praxi. Ale islamistické režimy nás denně přesvědčují o opaku a pokoušejí se realizovat i jeho nejagresivnější části. O omezování práv žen ani nemluvě.
Přesto se tehdy i dnes najdou lidé, kteří se nebojí říci pravdu a otevírat ostatním oči. Tehdy to byl i Winston Churchill a dnes k nim patří i Miloš Zeman.
A právě o tom má být tento článek. O vzdoru proti „politické korektnosti“ a o nazývání věcí pravými jmény. O tom, že „tvé ANO má být ANO a tvé NE má být NE“. A dnes je tento postoj opravdu cenný a nanejvýš potřebný. Ta odporná mlha slov nad páchnoucí bažinou české politiky přece musí jednou skončit.
A především proto stojím bezvýhradně na straně Miloše Zemana a jsem hrdý na to, že patřím mezi jeho příznivce a spolustraníky. Na druhé straně jsem ovšem zděšen, kolik odvahy tento postoj vyžaduje v zemi, ve které žiji.
Zdeněk Štengl, místopředseda SPOZ
