Mlácení prázdné slámy
05/11/2011
Kdysi se vyprávěl smutný vtip: Brežněv chtěl vidět americký státní poklad. ...
Odvezli ho tedy do Fort Knoxu, vjeli do nitra hory, projeli desítkami kontrol a nakonec vypustili ten slavný bazén, na jehož dně prý leží palety se zlatými cihlami. Když později o totéž požádal Reagan, odvezli ho do stepi, kde stála opuštěná stodola s utrženými vraty. Uvnitř se válely hromady zlata, šperků a drahokamů. Na Reaganův vyděšený dotaz, proč to nikdo nehlídá, Brežněv odpověděl: „Ukrást to mohou pouze lidi. A ty si hlídáme zatraceně dobře.“
Po revoluci jsme přestali hlídat lidi a nezačali hlídat národní majetek. A hned přišli privatizátoři, kteří „spěchali, aby je právníci nedohonili“, jak konstatoval sám Tomáš Ježek. A i proto se vyrojili různí Kožení, Stehlíkové, Soudkové a čert ví, jak se všichni jmenovali. Slavný výrok „ještě sis nenakradl? Tak spěchej, za chvíli se rozsvítí,“ pochází právě z této doby. Ani politici a úředníci v tom fofru nezůstali stranou, i když si většinu jmen lumpů z oněch časů dávno nepamatujeme.
S příchodem Dalíka, Tvrdíka a Janouška prý korupce vzrostla o tři nuly. A přišli Mrázkové, Pitrové, Drobilové, Rittigové, kupovaly se pandury, gripeny, opencardy, stavěly se dálnice, mosty i železnice, vypisovaly ekotendry a objednávaly PromoPra, až nám občanům přecházel zrak.
Začali jsme tušit čertovinu a ve volbách jsme se mnoha z nich zbavili. Dopadli jsme však jako ten Číňan, spící na pláži, ze kterého přítel odehnal stovky komárů. Číňan zabědoval: „Co jsi to udělal? Tihle už byli nažraní!“
Vím, že psát v téhle zemi o korupci je mlácením prázdné slámy, ale nemohl jsem si pomoci. Tak příště snad o něčem veselejším. Třeba o parlamentních hrátkách s přímou volbou prezidenta.
Zdeněk Štengl, místopředseda SPOZ
