Ať někoho dostanou do tepláků
06/04/2011
zdroj: MF Dnes, 6.4.2011 V politice byl vším. Předsedou nejsilnější strany, šéfem Poslanecké sněmovny, premiérem. Jen prezidentem ještě ne. ...
A tak čeká, jestli ho národ bude vůbec chtít, a mezitím ze své chalupy rozdává rady českým politikům. Miloš Zeman.
Nové sako jako příprava na možnou prezidentskou kandidaturu?
To by byl vhodnější tmavý, až pohřební oblek. Nebo naopak - kdybych byl recesista -oblek čistě bílý. Abych mohl říci: a teď přicházím já, celý v bílém.
Před několika dny dorazil za vámi na Vysočinu Vít Bárta - prý zjistit váš názor na reformy. Co jste mu řekl?
Že uznávám právo vlády navrhovat reformy, i když s nimi nesouhlasím. Ale problémem této vlády je absolutní nekompetence ministrů - v té vládě není ani jeden člověk s ekonomickým vzděláním.
Jak se Bárta tvářil, když se od vás dozvěděl, že je nekompetentní?
Řekl jsem mu, že v tom není sám, aby bylo jasno. A vedle toho ta vláda nemá žádnou koncepci. Je tady už tři čtvrtě roku, každý týden předkládá něco jiného a v podstatě nikdo neví, co vlastně chce. Což je u jakékoliv vlády to nejhorší.
Sám jste varoval proti troj- a vícečlenným koalicím, neb menší strany tendují k tomu se spojit a většího vydírat. Řekl jste mu, že je to fuj fuj?
Jsem zastánce koalic výhradně jednočlenných. Má to i tu výhodu, že když ministr opakuje, že by v jeho rozpočtové kapitole měly být neúměrně navýšeny výdaje, můžete mu s úsměvem říct: za tebou je fronta dalších deseti uchazečů, takže máš na výběr - buď snížíš výdaje, nebo jdi od válu.
Máte pocit, že s panem Bártou máte stejný způsob uvažování?
Oba umíme naslouchat tomu druhému a jeho argumentům. A divila byste se, jak málo politiků tuto schopnost má.
Teď jste asi rozesmál celý poslanecký klub VV - naslouchající Vít Bárta. Jejich zkušenosti jsou poněkud odlišné...
Ono vždycky záleží na tom, komu nasloucháte.
Jak byste mu poradil, aby se stal oficiálním šéfem strany, když proti němu má takovou podporu Radek John?
Nebudu radit personálně, ale tematicky. VV vyhrály volby na boji proti korupci, tak nechť mají konkrétní výsledky. Možné jsou dva: ať prosadí zákon o prokázání příjmů a majetku a ať stíhají velké ryby a dostanou někoho do tepláků, protože tím prokážou, že to myslí vážně.
Není jejich úspěchem už odchod Renaty Vesecké a Oldřicha Martinů? Jiní o tom mluvili léta a nic.
Možná. Ale není to úspěch sám. Musíme si počkat, jak si povede nový státní zástupce a nový policejní prezident.
Ale na to, abychom si mohli počkat, je třeba kroku A - zbavit se těch předchozích. To je to, co šlo až dosud tak těžko.
Je iluzí domnívat se, že po zlu musí nutně přijít dobro, může přijít jiné zlo, napsal můj oblíbený autor Michel de Montaigne. Řeknu vám svoji drtivou hypotézu, za kterou bych mohl být i žalován: dosavadní neúspěch boje proti tunelářům je podle mého názoru způsoben zkorumpovaností policie, státních zástupců a soudců. Jak víte, korupce je jediný trestný čin, který téměř nelze prokázat, protože vyhovuje oběma stranám. Je-li tunelář stíhán, odloupne část z nakradeného majetku, aby zkorumpoval tyto tři skupiny.
Nikdo neřekl, že po zlu musí přijít dobro, ale může. Na rozdíl od momentu, kdy zlo setrvává.
Máte pravdu. Taky nevěřím příliš tomu, že člověk, který byl jednou neúspěšný, se může stát zázrakem úspěšným. Proto jsem třeba také vyjádřil po sjezdu sociální demokracie mírnou pochybnost, zda ten, kdo byl prvním místopředsedou za Grosse a za Paroubka, může sociální demokracii povznést k nějakému úspěchu.
S Jiřím Paroubkem máte za sebou docela bohatou vztahovou historii - dlouho jste se nemuseli, pak se vám Paroubek vlísal, pak jste se zase rozešli. Jak ho vidíte dneska?
Jako člověka, který nedrží slovo. To je u politika to nejhorší, co semůže stát.
Jistá analogie mezi vámi dvěma ale je -oba jste se stáhli zdánlivě do ústraní, oba dáváte veřejně znát své kritické názory na sociální demokracii. Už to je podobnost, ne?
Ano, ale zapomínáte na jeden podstatný rozdíl. Zatímco Jiří Paroubek píše své blogy, aniž by ho o to kdokoliv žádal, já se vyjadřuji výhradně tehdy, když mne o to někdo požádá. Myslím, že je to velmi nepřesná analogie.
Když jste z ČSSD odcházel, působil jste uraženě, stejně jako Paroubek.
Já bych to nekvalifikoval jako urážku, ale jako chybu sociální demokracie. Jestli příčinou byla závistivá malost některých funkcionářů nebo cokoliv jiného, to už se nesnažím dešifrovat. Ale uvědomte si, že v roce 2003 mohla mít sociální demokracie poprvé svého prezidenta, a je chyba sociální demokracie, nikoliv moje, že k tomu nedošlo.
Čí to byla chyba, o tom diskutovat lze, ale ten, koho se to nejvíc dotklo, jste byl vy.
Dotkla se mě ta hloupost a malost, ale nemám pocit, že mi to ublížilo.
V květnu 2006 jste plácal po zádech nového předsedu ČSSD Paroubka se slovy: „V čele strany má stát člověk dospělý nejen fyzicky, ale především mentálně.“ Jeho mentální dospělost už tedy neplatí?
Víte, každý z nás degeneruje, mě nevyjímaje. Degenerativní proces u něj, myslím, začal v okamžiku, kdy uzavřel koalici s Mirkem Topolánkem.
To by se vám ale nový šéf ČSSD Sobotka měl líbit, když se tak ostře vymezil proti velké koalici.
Paroubek se také nejdříve ostře vymezil proti velké koalici, prostě Sobotkovi nevěřím. A navíc byl podle mého názoru nejhorší ministr financí České republiky. Jen příklad: privatizovali jsme Transgas za 130 miliard a tuto částku jsme dali jako věno Špidlově vládě včetně čtyřiceti miliard připravených na důchodovou reformu. A během Sobotkova ministrování se tyto peníze zázračně rozplynuly a ještě k tomu Sobotka ztrojnásobil z roku na rok deficit v době konjunktury. To je ekonomický zločin.
Vaše strana se nechala slyšet, že udělá maximum pro to, abyste se stal prezidentem. Dělá vašemu egu dobře, když vás ti lidé považují za nepostradatelného?
Téměř každý politik má kolem sebe skupinu lidí, která ho považuje za nepostradatelného. Ovšem bude-li přímá volba, počkám si, kolik podpisů bude pod peticí.
Kolik jich musí být, abyste do toho šel?
Nejde jen o absolutní počet, ale i o srovnání s tím, kolik podpisů mají ostatní kandidáti. Kdybych se s počty podpisů ocitl ve druhé polovině té pomyslné ligové tabulky, tak bych hodil ručník do ringu.
Nemáte legraci z toho, jak si lidé dělají legraci z vašich věčných politických návratů?
(smích) Pět let jsem se nechal přemlouvat, abych se do politiky určitým způsobem vrátil. Pět nejkrásnějších let, po které jsem mohl dělat, co jsem chtěl, a spát, do kolika jsem chtěl. A já hrozně rád spím. Když se po pěti letech přemlouvání vrátíte, tak se snažíte vyjadřovat své názory, ale nikomu je nevnucovat.
Nemluvím o pěti letech, ale o tom, že loni po volbách jste řekl: „Ty starý jezevče z Vysočiny, proč jsi na šest měsíců vylézal z nory? Vítězným stranám gratuluji a vracím se zpět do nory…“
…což se stalo!
…a z té nory po několika měsících voláte po podpoře na prezidentskou kandidaturu?
Nevolám vůbec. To volají jiní a je to jejich věc.
Oba víme, že to není přesné.
Není to možná přesné, ale je to v podstatě správné, protože v prezidentské přímé volbě nikdo nemůže říci: „Já chci být prezidentem,“ když vás lidi nechtějí. A v této zemi není dost peněz, abyste zkorumpovala voliče, zatímco lze zkorumpovat poslance i senátory.
Je však možné se sám nechat zkorumpovat za obrovské peníze do kampaně předcházející přímou volbu.
Mohu vás ujistit, že já do případné kampaně žádné peníze vkládat nebudu.
Nemluvím o vás, ale o systému.
Pro oslovení inteligentních voličů stačí několik televizních diskusí. Věřím, že v televizním věku budou o výsledcích voleb rozhodovat takové televizní diskuse jako v Americe.
Mě fascinuje, jakmáte teoreticky pravdu a prakticky nikoliv. Prezidentští kandidáti v případné přímé volbě budou ve své většině vrážet peníze do kampaně. A jsou tedy zkorumpovatelní už v okamžiku, kdy do závodu nastoupí.
Rozumím vám, on ten obamovský princip hodně malých darů asi v České republice příliš platit nebude. Ale kdyby k tomu došlo a kdybych byl jediným kandidátem, který do voleb nebude vrážet žádné peníze, bral bych to pro sebe za pozitivum.
Teď prosím upřímně - aniž bychom to slovo spojovali s Grossem: raději prezidentem na Hradě, nebo jezevcem v noře?
Z osobního hlediska jezevcem v noře, protože už jsem starý.
Vy jste takový samaritán, že když tolik lidí, kolik vy nazvete hodně, bude chtít, abyste do toho šel, tak půjdete, i když se vám nechce?
Ne. Řeknu vám to méně vznešeně a méně samaritánsky. Každý člověk má v sobě něco, čemu se říká alter ego. Já tomu říkám sebeúcta. A ta sebeúcta vás fackuje, když někdy něco uděláte nebo neuděláte. Žádný ješitný člověk nechce vypadat jako zbabělec.
***
PŘÍMO K VĚCI s Barborou Tachecí
Jejíma očima
Už během prvních pár minut rozhovoru je vám jasné, že svou proslulou slovní obratnost Miloš Zeman neztratil. A až když rozhovor přepisujete, zjistíte, kolikrát jste se nechali svést na falešnou stopu a že vás ten starý jezevec zase párkrát doběhl. Mělo padnout asi tisíc dalších otázek a je příliš snadné říci si, že by se do rozhovoru stejně nevešly. Prostě nepadly - i tím se Miloš Zeman vymyká standardní politické skvadře. Zatímco kameraman si pečlivě připravoval úchytku na mikrofon, která bude držet na flanelové košili, předseda SPO Zemanovci si to - dosud o holi - přihasil ve značkové světle modré košili a v novém saku. A taky, mám dojem, o pár kilo lehčí.
Miloš Zeman
Čestný předseda Strany práv občanů Zemanovci (SPOZ) se narodil 28. září 1944. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a pracoval jako prognostik. Na sklonku 60. let byl krátce členem KSČ, po roce 1989 působil v Občanském fóru, Občanském hnutí a od roku 1992 byl členem sociální demokracie. Zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (1996-1998) a premiéra (1998-2002). V roce 2003 neúspěšně kandidoval na post prezidenta a stáhl se z politiky, o čtyři roky později dokonce opustil řady sociální demokracie. Loni v březnu se stal předsedou nové SPO Zemanovci, ale po neúspěšných parlamentních volbách rezignoval.
