Napsali o nás
SPOZ oznámila Zemanovu kandidaturu na prezidenta a petiční akci
14.2.2012, ČTK
Praha 14. února (ČTK) - Předseda Strany práv občanů - zemanovci (SPOZ) Vratislav Mynář na dnešní tiskové konferenci oznámil, že čestný předseda strany Miloš Zeman bude kandidovat na funkci prezidenta České republiky. Dodal, že strana mu opatří potřebných 50.000 podpisů oprávněných voličů.
Parlament rozhodl o tom, že příště budou volit hlavu státu přímo občané. Kandidáta bude moci navrhnout 20 poslanců, 10 senátorů nebo musí pro svou kandidaturu získat nejméně 50.000 podpisů voličů. Zákon, který bude upravovat praktické a organizační stránky prezidentské volby, ale parlament dosud nepřijal.
Zeman, který je nyní na drobné operaci, svou volbu již dříve podmínil podporou voličů. V dopise, který poslal z nemocnice, napsal, že souhlasí s tím, aby SPOZ zahájila petiční akci na podporu jeho prezidentské kandidatury. "Zavazuji se, že v případě, kdy petice získá dostatečnou podporu občanů, tuto kandidaturu přijmu," citoval Mynář z dopisu.
SPOZ nebude podle Mynáře dělat z petice závody. Vyzval rovněž ke střídmosti volební kampaně. Nechystá pro ni ani Zemanův oblíbený volební autobus - Zemák. Kandidáti by měli soupeřit v televizních debatách, aby mohli voliči srovnávat, uvedl předseda. Zemana považuje za "normálního a férového chlapa" a nezná prý člověka, který by se funkce hlavy státu zhostil lépe.
Místopředseda SPOZ Josef Baxa se obává toho, že by mohla být přímá volba prezidenta ještě odložena s odůvodněním, že nelze hlavu státu zvolit včas. Apeloval proto na zákonodárce, aby s přijetím prováděcího zákona neotáleli a "tuto taškařici nepřipustili".
Zeman se už jednou o prezidentskou funkci ucházel. Kandidoval v roce 2003 za ČSSD proti nynějšímu prezidentovi Václavu Klausovi. Vypadl však už v prvním kole. Při volbě ho totiž nepodpořili ani všichni sociálně demokratičtí zákonodárci. Zeman tehdy bez jakéhokoli prohlášení opustil Pražský hrad, kde se volba konala. S ČSSD se později rozešel.
Podle průzkumu SC&C pro Českou televizi by nyní od voličů nejvíc hlasů při volbě prezidenta získal expremiér Jan Fischer, jemuž by dala hlas čtvrtina voličů. Druhý skončil v tomto průzkumu ekonom Jan Švejnar se 13 procenty. Podnikatel Tomio Okamura a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg by získali devět procent a Zeman podle SC&C osm procent.
SPOZ vznikla především proto, aby prosadila Zemana do prezidentské funkce. V únorovém průzkumu společnosti Factum Invenio dosáhla 4,4 procenta preferencí. Účastnila se také minulých voleb do Poslanecké sněmovny, nezískala však potřených pět procent voličských hlasů. Chce se zapojit do podzimních krajských i senátních voleb.
Dnes SPOZ také představila svého senátního kandidáta, sexuologa a Zemanova přítele Radima Uzla, který bude za SPOZ kandidovat na Břeclavsku. Tento okrsek si vybral proto, že tam byl jeho dědeček lékařem, narodil se tam jeho otec a on tam má mnoho přátel.
Expremiér Miloš Zeman je připraven utkat se o Hrad
15.2.2012, Právo
Strana práv občanů – zemanovci (SPOZ) včera oznámila, že zahájí sběr podpisů pod petici na podporu prezidentské kandidatury svého čestného předsedy Miloše Zemana.
Bývalý expremiér v dopise vyjádřil připravenost se o Hrad v případě dostatečné podpory občanů utkat.
Šéf SPOZ Vratislav Mynář oznámil: „Miloš Zeman, čestný předseda SPOZ, bude kandidovat na prezidenta,“ sdělil na tiskové konferenci. Zeman vyjádřil souhlas se zahájením petiční akce: „Zavazuji se, že v případě, kdy petice získá dostatečnou podporu občanů, tuto kandidaturu přijmu,“ napsal expremiér v dopise.
Mynář přislíbil, že SPOZ nebude z petiční akce dělat závody o množství podpisů. Zároveň vyzval k finanční střídmosti prezidentské kampaně.
Zeman se včerejší tiskové konference nezúčastnil, podstoupil totiž v nemocnici drobnou operaci. Jednalo se o repasi šlachy v palci. Bývalého premiéra operoval ortoped Pavel Dungl, v jehož péči byl v roce 2008 prezident Václav Klaus. Podrobil se tehdy operaci kyčelního kloubu.
SPOZ včera představila také svého senátního kandidáta, který se zapojí do podzimních voleb na Břeclavsku. V barvách zemanovců zde bude kandidovat sexuolog Radim Uzel.
Svou strategii před prezidentskou volbou včera oznámily také Věci veřejné. O kandidátovi vyhlásí vnitrostranické internetové referendum.
Do Sněmovny se derou malé strany, nejblíže k mandátům mají zemanovci
13.2.2012, novinky.cz
Do Sněmovny by se v únoru dostaly pouze čtyři strany. Všechny parlamentní strany kromě ODS však ztratily na oblibě a posilují menší subjekty. Obzvláště dobře si vedla Strana práv občanů - zemanovci, která je z marginálních subjektů momentálně nejblíže ke vstupu do Sněmovny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Factum Invenio.
Sociální demokraté by získali v únoru celkem 25,5 procenta hlasů, což by jim podle hypotetického přepočtu na mandáty vyneslo 73 křesel ve Sněmovně. Koalici by mohli vytvořit s kterýmkoli dalším subjektem ve Sněmovně.
Pro levicovou vládu by se mohli spojit s komunisty, kterým by zisk 14,9 procenta hlasů přisoudil až 38 mandátů. Kabinet by se opíral o 111 hlasů.
Vláda sestavená na základě shody na proevropském smýšlení ve spolupráci s TOP 09 by měla oporu 113 hlasů. TOP 09 se podle průzkumu může těšit z přízně 15 procent voličů, kteří by jí tak zajistili 40 křesel.
Nejsilnější kabinet by však vzešel z velké koalice. Občanští demokraté si jako jediní oproti průzkumu ze závěru loňského roku mírně polepšili na 19,4 procenta. Ve Sněmovně by podle přepočtu obsadili 49 křesel a při spolupráci s ČSSD by měla velká koalice k dispozici 122 poslanců, tedy ústavní většinu.
V posledním průzkumu ale o sobě daly vědět marginální subjekty jako SPOZ a Suverenita, které výrazně zvedly své naděje. SPOZ stoupla přízeň z 2,9 procenta na 4,4 procenta. Zemanovcům se tak podařilo nejen překonat volební úspěch z léta 2010, ale dokonce i porazit takové hráče, jakými jsou lidovci či zelení. K pětiprocentní hranici podmiňující vstup do Sněmovny jsou nejblíže.
Gratulovat si může také Suverenita, která během měsíce dokázala zdvojnásobit svůj potenciální zisk, a to z 1,4 procenta na 3,2 procenta hlasů. Zelení si polepšili jen minimálně a udržují se nadále kolem hranice čtyř procent. KDU-ČSL, která jako jediná z menších stran má ještě své zastoupení v Senátu, ztratila více než procentní bod, což bylo dost na to, aby strana ztratila nárok na své poslance.
Nejhoršího výsledku dosáhly Věci veřejné, které dokázaly oslovit jen 2,2 procenta respondentů.
Miloš Zeman: „Myslím si, že Ježíš byl člověk, nikoli Syn boží. A byl to filozof par excellence“
26.1.2012, Vysočina - regionální týdeník
Starý jezevec, jak často sám sebe nazývá Miloš Zeman, ani ve svých 67 letech politiku na hřebík pověsit nehodlá. Týdeník Vysočina přináší exkluzivní rozhovor s mužem, který byl na přelomu tisíciletí předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a poté i předsedou vlády ČR.
Jak pohlížíte na přímou volbu prezidenta?
Myslím si, že v tak důležité věci je rozhodující mínění osmi a půl milionu oprávněných voličů, daleko více než mínění 281 poslance a senátora. Tím spíše, že volič vás nepodrazí. Ten řekne, zda vás chce či nikoli, a nelze ho zkorumpovat, protože v celé republice není tolik peněz, abyste podplatil takové množství lidí. Kromě toho v současné situaci uvádím jako argument proti parlamentní volbě fakt, že v posledních prezidentských volbách byl rozdíl jeden nebo dva hlasy, takže hrozí reálné nebezpečí, že by o příští hlavě státu rozhodla Kristýna Kočí se svou známou inteligencí a charakterem.
Co říkáte na fungování současné koalice?
Vladimír Mečiar měl kdysi docela hezké přísloví o stupňování slova nepřítel. První stupeň je nepřítel. Druhý stupeň je úhlavní nepřítel a třetí stupeň je koaliční partner. Já zastávám názor, že koalice má být pokud možno jednočlenná, to znamená složená z jedné jediné politické strany, která vyhrála volby, a dokázala si zajistit podporu druhé nejsilnější strany. Tím pádem odpadají rozmíšky mezi koaličními partnery, které jsou o to silnější, čím podobnější je vedení těchto koaličních stran. Jinými slovy: ty strany zápasí o stejného voliče a musí ukazovat svaly, aby tomu voliči dokázaly, že mají jedině správný názor.
Když se ohlédnete na dobu, kdy jste působil v ČSSD, jak tuto stranu vnímáte dnes?
Myslím si, že v ní převážili slabí politici, ať už to byl Stanislav Gross nebo Vladimír Špidla. Obávám se, že tato tendence dosud pokračuje, ale každá strana je nesena určitou centrální myšlenkou. V případě sociální demokracie je to myšlenka mezilidské solidarity, a tato myšlenka vítězí dokonce vzdor případným slabým politikům v čele těchto stran.
Dokážete přiblížit okolnosti, které v České republice povedou k ekonomickému růstu?
Jedinou přijatelnou variantu k obnovení ekonomického růstu vidím v orientaci na investice místo často zbytečné a plýtvavé spotřeby. Podíl investic ve výdajích centrálního rozpočtu klesl za posledních deset let z 30 na 10 procent. Evidentně jsme podinvestovaná ekonomika. Skutečný hospodářský růst je nesen investicemi, které vytvářejí nová pracovní místa. Spotřeba prakticky žádná nová pracovní místa nevytváří. Takže dokud budeme populisticky nadbíhat, ať už sliby o snižování daní nebo sliby o zvýšení sociálních dávek některým méně inteligentním voličům, tak dále podlomíme investice, a tím v budoucnosti zbrzdíme hospodářský růst a možnost nejen snižování nezaměstnanosti, ale i růstu životní úrovně.
Kudy vede cesta k překonání současné ekonomické krize?
Ekonomická krize není celosvětová, ale je euro–americká. Protože Rusko, Čína a Brazílie nebo Indie zatím krizí příliš zasaženy nebyly. Na druhé straně by bylo iluzí domnívat se, že opatření v české ekonomice mohou zcela kompenzovat třeba to, že Evropská unie a evropská ekonomika je v určité krizi. Nicméně mohou tuto krizi zmírnit, a proto je třeba toto opatření, rozumné opatření investičního charakteru, dělat podle známého hesla: Místo proklínání tmy je zapotřebí zapálit alespoň jednu svíčku.
Jaký je váš názor na přijetí eura?
Je to bezpředmětná otázka z toho důvodu, že přijetí eura vyžaduje splnění dvou podmínek. První podmínka je mít pořádek ve veřejných financích, což nemáme. Druhá podmínka je projít dvouletým přechodným obdobím, kdy bude stabilizován kurz koruny vůči euru. Protože ani jedna z těchto podmínek není splněna, považuji za zbytečné o euru diskutovat. Kdysi jsem řekl, že můj odhad, optimistický odhad, k přijetí eura je nejdříve v roce 2017. A zatím na tomto odhadu nemám co měnit.
Jste prognostik: jak podle vás skončí Evropská unie?
Skončí dalším posílením, protože až dosud každá krize Evropskou unii posílila. Myslím, že integrační proces bude pokračovat, že vyvrcholí v evropskou federaci, nikoli ovšem evropský unitární stát, který bych si nepřál. To znamená ve federaci, která bude mít jednotnou zahraniční a obrannou politiku, jednotnou sociální politiku a jednotnou politiku ekonomickou.
Může v daném systému dojít k potlačení korupce?
Ano, ale pouze tehdy, bude li přijat zákon o prokázání původu příjmu a majetku, který je obdobný s některými analogickými západoevropskými a americkými zákony, a který jsem jako aktivní politik neúspěšně třikrát prosazoval v parlamentě, protože se proti němu vždy postavila pravice. Mimochodem, ten zákon byl už v Česku přijat v roce 1919. Pod tímto zákonem jsou podepsáni T. G. Masaryk, Karel Kramář a tehdejší ministr financí Alois Rašín.
Před časem s vámi Robert Sedláček natočil film Miloš Zeman, nekrolog politika, oslava Vysočiny. Jak se vám s filmaři spolupracovalo?
Velmi dobře. Roberta Sedláčka si vážím. Robert mimo jiné také natočil film, byť nikoli dokumentární, o Husákovi, a doufám, že až se budou psát dějiny České republiky nebo Československa, že nebudu s Husákem srovnáván jinak než právě v tom smyslu, že jsme měli stejného režiséra. U filmu byla tenkrát provedena cenzura, kterou i Robert Sedláček odsoudil s tím, že je to svinstvo. Nicméně, když pak Česká televize dokument vysílala, tak cenzurní zásah byl odstraněn.
Co říkáte na českou a obecně mediální realitu? Změnil se váš vztah k českým novinářům?
Naprosto ne. Dám vám jeden příklad. Jakýsi bulvární deník nedávno zveřejnil, že moje dcera Kateřina, které je teď 18 let, chodí s Filipem Kratochvílem, synem Lucie Bílé, kterému je 16 let. Moje dcera mi sdělila, a nemám důvod jí nevěřit, že Filipa Kratochvíla vůbec nezná a kromě toho by nikdy nechodila se šestnáctiletým klukem, protože cituji: „Nejsem pedofilní,“ konec citátu. Takže i na tomto drobném příkladu vidíte, že novináři si občas vymýšlejí.
Když se řekne český člověk, co vás napadne?
Český člověk je člověk, který má smysl pro humor. Nesouhlasím s těmi, kdo Švejka považují za podřadnou nebo dokonce odsouzeníhodnou kategorii. Švejk je totiž jediná literární postava, která byla inteligentní a předstírala, že je blb. Zatímco jiné literární postavy jsou blbé a předstírají, že jsou inteligentní.
Staří Římané říkali, že demokracie není optimální forma vlády. Co by vám připadalo nejschůdnější?
Churchill kdysi řekl, že demokracie je nejlepší ze špatných způsobů vlády. My jsme v historii už vyzkoušeli monarchii, vyzkoušeli jsme jak monarchii konstituční, tak monarchii absolutistickou, vyzkoušeli jsme různé formy diktatury či totality. A když to srovnáte s úspěchem či spíše neúspěchem těchto forem, tak musíte pokrčit rameny a říci, že přes všechny nedostatky měl Churchill pravdu. A jde jenom o to, jaká by demokracie měla být. Znovu se vracím ke švédskému, ale i švýcarskému modelu. Švýcarsko je do značné míry zemí přímé demokracie, založené i na systému referend, a to i referend kantonálních. Když se dívám na naše občany na jedné straně a naše politiky na straně druhé, tak se trochu obávám, že inteligence našich občanů je vyšší než inteligence našich politiků, takže o některých věcech by v těch referendech měli rozhodovat spíše občané než politici.
Jaké máte životní krédo a jaká je vaše životní filozofie?
Své krédo jsem přijal od Juana Ramona Jimeneze. Zní následovně: „Dajíli vám linkovaný papír, pište napříč.“ Myslím, že jsem to naplnil svým životem. Za komunistického režimu jsem byl třikrát, za jeho kritiku, vyhozený z práce. Paradoxně naposledy po článku v Technickém magazínu v září 1989. Byl jsem kritikem kuponové privatizace, kterou tehdy většina národa obdivovala. Mohl bych pokračovat dál. Ale na druhé straně jsem nechtěl zůstat jenom u kritiky. Kritika má smysl pouze tehdy, když vedle ní položíte nějakou pozitivní alternativu.
Co mi odpovíte, když se vás zeptám na víru?
Jsem tolerantní ateista. Nemohu vyloučit, že existuje nějaká vyšší inteligence, než je inteligence lidská, že je někde ve vesmíru. Pochybuji však, že s námi zatím komunikuje. A pokud jde o náboženské texty, tak Nový zákon pokládám za skvělé filozofické dílo s tím, že se samozřejmě domnívám, že Ježíš byl člověk, nikoli Syn boží, že to byl filozof par excellence, který jako každý kacíř a člověk, který přichází s novou myšlenkou, je nutně v první fázi kacířem a byl za svoje myšlenky postižen. Říká se, že myšlenka má tři vývojové fáze. V první fázi se říká, že je to nesmysl. V druhé fázi se říká, že je to něco, na čem by něco mohlo být. A v třetí fázi se říká, že je to banalita. Například, že se Země točí kolem Slunce byla věc, za kterou se upalovalo, viz Giordano Bruno. Pak se o tom začalo diskutovat, a když teď sdělíte lidem objev, že se Země točí kolem Slunce, tak každý pokrčí rameny a řekne: „Proč mně to říkáš, to je obecně známo“.
Píšete v současnosti nějakou knihu?
Nepíši žádnou knihu, protože jsem příliš líný. A taky se domnívám, že všechno podstatné jsem už napsal. Na druhé straně, když ode mě nakladatelé pořád chtějí knihy na politická témata, tak sním o tom, že jednou napíši knihu s názvem Umění stárnout, a že tato kniha bude zcela nepolitická. A bude o tom, jak člověk může vychutnávat podzim svého života
Sto tisíc v zádech. SPOZ přinesla petici do sněmovny
20.1.2012, Hradecký deník
S výraznou oporou v zádech dorazila desetičlenná skupina vedená předsedou SPOZ Vratislavem Mynářem na půdu Poslanecké sněmovny. Vstupenku do petičního výboru jim zajistila petice za přímou volbu prezidenta, hejtmanů, starostů a primátorů, pod níž sehnali rekordních sto tisíc podpisů.
S výsledkem spokojený předseda Mynář rozdával úsměvy na vše strany. „ Doufám, že nás bude slyšet nejen mezi občany, ale i na půdě Poslanecké sněmovny. Chceme demonstrovat, to co se nám podařilo a prezentovat názor 100 tisíc občanů. Petice probíhala od 1. srpna do 17. září a to jsme ještě museli vyřadit více než pět tisíc podpisů kvůli nesrovnalostem,“ uvedl Mynář před zahájením slyšení. Sto tisíc podpisů se nepodařilo nashromáždit žádné politické straně ani občanskému hnutí.
Místopředseda SPOZ pro organizaci Josef Baxa během svého vystoupení vyčetl předsednictvu petičního výboru, že trvalo sto jedna dní, než pozvalo iniciátory petice ke slyšení. Pokud by se totiž dodržel časový harmonogram, měli petičníci jednat už na půdě Senátu. Slyšení na půdě horní komory parlamentu se bude konat 8. února a podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa nemá přímá volba podporu senátorského klubu TOP09.
Petici při agitaci zemanovců v Poslanecké sněmovně podepsal také předseda poslanců vládní TOP 09 Petr Gazdík a několik dalších poslanců z hnutí Starostové a nezávislí, které do sněmovny kandidovalo spolu s TOP 09. Zemanovci se chlubí i podpisy některých sociálnědemokratických poslanců a senátorů, včetně hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška či vlivného severočeského politika Jaroslava Foldyny.
Kam míří sexuolog Uzel?
17.1.2012, Benešovský deník
V záplavě více či méně zajímavých zpráv z domácí politické scény mne zaujala novinka, že známý sexuolog a gynekolog Radim Uzel bude opět kandidovat do Senátu. Musím se přiznat, že k volbám do horní komory Parlamentu nechodím, ale o správu věcí veřejných se zajímám, a tak mi tato informace neutekla.
Myslím si, že pan Uzel, který bude o post v horní komoře ucházet za Stranu Práv Občanů Zemanovci, by mohl oživením poněkud statické politické scény v zemi. Dnes už si to sice asi moc lidí nepamatuje, ale v první polovině devadesátých let byl Radim Uzel členem pražského zastupitelstva za Nezávislou erotickou iniciativu, u jejíhož zrodu po listopadu 1989 stál.
V té době jsem navštěvoval jednání zastupitelstva a pan Uzel patřil mezi aktivní a činné členy. Nebyl populistou, ale byla za ním vidět práce pro hlavní město. Uvidíme tedy, jestli lidé na Břeclavsku, kde se známý sexuolog bude letos ucházet o zvolení, pana Uzla zvolí.
Pokud ano, tak budu velmi zvědavý, zda bude v Senátu tak úspěšný, jako byl před lety na pražském magistrátu. Na něm si našel řadu zajímavých témat, do kterých se položil s velkým nasazením. Myslím si, že angažováním Radima Uzla udělala SPOZ brilantní tah. Uvidíme, jestli si to samé budou myslet i voliči.
Když hradní motyka spustí
2.1.2012, Týden
Nejznámější český důchodce MILOŠ ZEMAN vyráží do bitvy o Pražský hrad. Avizuje úspornou volební kampaň, kterou poprvé nebude řídit jeho dlouholetý souputník Miroslav Šlouf. Coby prognostik hledí expremiér do roku 2012 sice s vědomím všech ekonomických hrozeb, ale žádnou vyslovenou katastrofu nečeká.
Napadlo vás někdy, jak byste coby prezident změnil Pražský hrad? Zlidověl by jídelníček na recepcích? Změnily by se fanfáry? Nahradila by Jazz na Hradě vaše oblíbená ABBA?
Jste první, kdo se mě na to ptá, a poctivě přiznávám, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel. A litoval bych prezidenta, který by své poslání viděl v tom, že na Hradě vymění nábytek. Ale kdyby náhodou ta hradní motyka spustila, nesměle bych požádal, aby alespoň v koutku Hradu, v jednom pokojíku, mohly být popelníky.
Sněmovna těsně před koncem roku schválila přímou volbu prezidenta. Byl to startovní výstřel pro vaši kandidaturu?
Připouštím, že moje rozhodování se tím výrazně posunulo k odpovědi „ano“.
Kdy to bude definitivní „ano"?
Po zkušenosti z roku 2003 jsem naprosto odmítal kandidaturu při parlamentní volbě, ale i při volbě přímé si ještě musím ověřit, zda o mne lidé vůbec stojí. To bezpečně nejde žádným průzkumem, ovšem připravovaný zákon o přímé volbě předpokládá, že vás musí nominovat minimálně 50 tisíc občanů. To už je dostatečné číslo na rozdíl od několika set respondentů ve všemožných průzkumech. Takže já si počkám, kolik lidí podepíše moji petici, srovnám to s počtem občanů, kteří podepíší petici jiných kandidátů - a pak se definitivně rozhodnu.
Může se přímá volba ještě zvrtnout?
Problémy tuším. Musíme počkat, zda změna ústavy projde Senátem a kdy bude přijat prováděcí zákon k přímé volbě. Její odpůrci prohráli jednu bitvu, ale ještě ne válku. U ústavních zákonů nemá Senát určenou lhůtu ke schválení, takže odpůrci teď budou volit zdržovací taktiku, aby pak oznámili: „Snažili jsme se, ale už je málo času.“ Proto je možné, že i dalšího prezidenta bude volit parlament. A protože tam je to obvykle o jeden dva hlasy, pak tím, kdo určí příští hlavu státu, bude Kristýna Kočí s její vysokou inteligencí a morálně čistým charakterem.
Předpokládáte hodně pestré pole prezidentských protikandidátů?
Ne. Ona záklopka 50 tisíc podpisů bezpečně vyselektuje všechny kuriózní postavy.
Podle anket po schválení přímé volby to ale vypadalo, že třeba za Zdeňkem Svěrákem stojí polovina národa.
Připusťme, že někdo do skupiny kandidátů proniknout může, ale účast umělců v naší politice byla zatím stejně úspěšná jako účast našich politiků v umění. Předpokládat, že ten, kdo hezky zpívá, bude dobře ovládat i politiku, je dost naivní. A i když podle psychologů tvoří 30 procent populace pitomci, já sázím na těch zbývajících 70 procent.
Budete kandidovat pod hlavičkou strany zemanovců? Nebo byste si tím příliš zúžil záběr?
Samozřejmě že nebudu. Přímá volba má ten půvab, že nikdo z kandidátů nemůže kandidovat pod hlavičkou žádné strany, jakkoli ho ta strana může doporučit. Ale počítejte se mnou. ODS i ČSSD mají tak po 30 tisících členech. Oprávněných voličů je osm a půl milionu a dejme tomu šest milionů přijde k prezidentským volbám. Myslíte, že ta stranická kapka v moři bude rozhodovat o postoji voličů? Mnozí z nich jsou sice sympatizanti různých stran, ale ten vztah ke straně je velmi rezervovaný, takže každý kandidát bude v podstatě bojovat sám za sebe. Já budu mít asi podporu zemanovců, ale to u přímé volby hraje druhé housle.
Takže byste ani nestál o podporu od ČSSD, jak se prý uvažuje uvnitř křídla Michala Haška?
Nevím a moc se o to nezajímám. Mě spíš pobavilo, že jsem z ČSSD zaslechl jméno profesora Švejnara, kterého podpořili už v posledních prezidentských volbách. Jestliže levicová strana podporuje pravicového kandidáta, je cosi komického v české politice.
Jak bude vypadat vaše prezidentská kampaň? Bude to kampaň amerického střihu?
Rozhodně neoblepím republiku billboardy, protože moje tři brady nepůsobí moc fotogenicky. Na druhé straně bych po americkém vzoru dal přednost co největšímu počtu televizních debat. Já jsem v minulých parlamentních volbách absolvoval 350 mítinků a oslovil tak kolem 40 tisíc voličů. Ale jediná diskuse Václava Moravce osloví nejméně půl milionu voličů. To mluví za vše.
Kdo vaši kampaň zaplatí? Dá se čekat, že půjde nejméně o desítky milionů.
Nevím, proč by televizní diskuse měly stát desítky milionů korun, to by televize musela být novou formou žida Šajloka. Minimálně pro veřejnoprávní televizi by měla být čest, kdyby konečně místo stupidních seriálů vysílala něco, co voliče zajímá.
I kdyby se televizní diskuse staly dominantou kampaně, bez klasické propagace se vy ani žádný jiný kandidát neobejdete. Strana práv občanů si předloni financovala poměrně skromnou kampaň a je vedle TOP 09 jedinou nezadluženou partají. Pokud mi tato strana trochu přispěje na prezidentskou kampaň, budu jí samozřejmě vděčný, ale rozhodně nebudu dělat bombastickou a velkohubou kampaň, protože bych tím inteligentnější voliče spíš odradil, než získal.
Angažujete za svého volebního manažera opět osvědčeného Miroslava Šloufa?
Mirek Šlouf kdysi přišel s nápadem volebního autobusu Zemák. Ten nápad byl skvělý, úspěšný, ale už se trochu opotřeboval. Navíc v této kampani nebude jiných volebních stratégů, než jsou samotní kandidáti. Mně přece nebude nikdo předepisovat, jaké sako si mám obléknout a jakou si k němu vzít kravatu. Kdysi jsem s Václavem Bendou vyhrál cenu pro nejhůř oblékaného politika a mám ambici ji obhájit i v prezidentské kampani. A jestli v televizní debatě uspěji nebo ne, v tom mi nepomůže ani Mirek Šlouf, ani nikdo jiný.
Máte kandidaturu odsouhlasenou doma? Pro rodinu by to byl obrovský zásah do soukromí.
Moje žena byla s touto rolí smířena již v roce 2003 a moje dcera mě v nedávné parlamentní volební kampani aktivně podpořila, dokonce si odznak naší strany zavěsila na ucho, i když neměl tvar náušnice.
Troufnete si jako prognostik a dlouholetý souputník Václava Klause odhadnout, jakou cestou se po odchodu z Pražského hradu vydá? Myslíte, že zkusí integrovat různé národně založené a euroskeptické proudy?
Znám Václava Klause zhruba čtyřicet let, ale netroufám si předjímat, jak se rozhodne. Je příliš inteligentní na to, aby se spojoval s lidmi jako pan Bátora nebo paní Bobošíková. Osobně bych ale odhadoval, že jeho místo bude spíš v ODS, kterou založil.
Zůstaňme ještě u vaší profese, u prognóz. Jaký bude podle vás rok 2012 v České republice?
Vláda se letos určitě nepoloží. Ne proto, že je schopná, ale naopak že je málo schopná. A málo schopná vláda si uvědomuje, že by jí v předčasných volbách hrozila porážka, proto se snaží vydržet co nejdéle. Jinak očekávám mírný pokles životní úrovně a mírný nárůst nezaměstnanosti, ale protože příroda a ani ekonomická příroda nemilují skoky, nepředpokládám, že by byla situace extrémně hrozivá.
Nejste tedy hlasatel katastrofických scénářů?
Občas jsem byl hlasatelem katastrofických scénářů, například hlasatelem pádu komunistického režimu. Jinak ale dnes nechci ekonomické hrozby nijak zlehčovat, třeba klidné spaní určitě letos nebudou mít ti, kdo investovali do akcií. Index PX 50 klesl za posledního půl roku z 1200 asi na 850 bodů -a to už je opravdu velký pokles. Ale protože většina našich občanů nejsou buď vůbec akcionáři, anebo drží zanedbatelné množství akcií, tak neklidné spaní bude mít z tohoto důvodu jen malá část populace.
Na běžného občana se valí pro rok 2012 celá záplava špatných zpráv. Měl byste naopak nějakou vysloveně dobrou?
Moje toužebné přání, které se dosud nenaplnilo, bylo zavřít tuneláře. Když jsem přemýšlel, proč to nevyšlo mé vládě, došel jsem k pesimistickému závěru, že to znemožnila řada zkorumpovaných soudců, státních zástupců a policistů. A moje optimistická prognóza spočívá v tom, že pokud se podaří vést skutečně důsledný boj proti korupci, alespoň jedna, dvě, tři velké ryby by se letos mohly ocitnout za mřížemi, což by bylo přinejmenším odstrašujícím příkladem pro ty ostatní na svobodě.
To vidíte tak velký posun v potírání korupce?
Vždy záleží na tom, jaké osoby stojí v odpovědných funkcích. Zatím nemám důvod pochybovat o upřímnosti - a nikoli grossovské upřímnosti - nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ne proto, že je to můj jmenovec, ale že už podnikl několik kroků, které nasvědčují onomu směru, o němž mluvím. A chtěl bych věřit, že paní vicepremiérka Peake už z prostého důvodu, že její Věci veřejné mají mizerné renomé, udělá všechno, aby toto renomé zlepšila. A jediná cesta, jak to udělat, je právě najít tu velkou rybu.
Myslíte, že existuje nějaká spojitost mezi potíráním korupce a ekonomickým stavem země? Tedy že současné hospodářské problémy nutí vládu alespoň trochu omezit zlodějnu?
Naprosto ne. Ekonomická kriminalita je dána vůlí odpovědných osob se touto věcí reálně zabývat a nestávat se její součástí, jak se někdy u našich politiků dělo. A také ji umožňují legislativní nedostatky, tedy hlavně neexistence zákona o prokázání původu příjmů a majetku. Kvůli tomu, tedy kvůli odporu pravice, se nikdy nepovedlo prokázat, zda třeba za propuštění katarského prince neinkasoval tehdejší ministr spravedlnosti nezanedbatelnou částku.
Korupce jistě lidi trápí, ale když jsem z vás páčil dobrou zprávu pro rok 2012, šlo mi spíše o obyčejnou vidinu člověka, který nakupuje, platí složenky nebo hledá práci.
Říká se, že když vidíte světlo na konci tunelu, jsou to reflektory protijedoucí lokomotivy. Nemám rád toto přirovnání v situaci jednokolejné trati, což je asi náš případ. Nechci lidi strašit ani utěšovat, naštěstí každý má ještě svůj soukromý život a ten, díkybohu, není na rozdíl od komunismu tak ovlivňován vládou a jejími zásahy.
Ministerstvo financí pracuje se třemi rozpočtovými variantami: optimistickou, tedy mírně růstovou, variantou střední, tedy stagnací, a variantou pesimistickou, tedy mírným poklesem ekonomiky. Ke které se dnes kloníte vy?
Základní rozpočtová varianta ministra financí je ale postavena na nesmyslném předpokladu, že HDP v příštím roce poroste o 2,5 procenta. Já váhám mezi dvěma scénáři: relativně optimistickým, tedy stagnací, a scénářem možná pesimistickým, ale možná velmi realistickým, tedy krizí, měřenou poklesem také tak kolem dvou procent.
Dramatičtější pokles zcela vylučujete?
Samozřejmě, kdyby došlo k rozpadu eurozóny, byl by otřes daleko silnější. Ale já jako eurofederalista zastávám názor, že EU prošla už tolika krizemi a po každé z nich posílila, že naopak uvnitř EU zesílí tendence k evropské federaci, ať už je to jednotnější zahraniční a obranná politika, ale hlavně jednotná fiskální a daňová politika. Přitom vůbec nevylučuji, že některé země eurozónu opustí, minimálně Řecko, ale ani to by nás nemělo nijak dramaticky ohrozit. Dokonce cynicky tvrdím, že eurozóně by to velmi prospělo, protože ty další země by si pak už daly pozor. Řecko by se v klidu vrátilo k drachmě a jeho průměrný starobní důchod by byl stále dva tisíce, ale už ne eur, nýbrž drachem, čímž by se velmi přiblížil průměrnému starobnímu důchodu u nás.
A kdyby Řecko spustilo dominový efekt?
Nejsem tak skeptický, abych očekával totéž u Portugalska, tím méně u Španělska nebo Itálie, vzhledem k jejich rozsahu. Je takové hezké přísloví „too big to fail“, tedy je to příliš velké, aby to mohlo zkrachovat. Irsko nám naši stupidní ekonomičtí analytici dávali ještě před pár lety za vzor hospodářské politiky a mluvili o keltském tygrovi, což mi připomnělo našeho ministra hospodářství Karla Dybu. Ten také říkával, že jsme středoevropským tygrem, na což já mu namítal, že jsme spíš polochcíplá kočka.
Začátkem roku se potkají dva jevy: prohlubující se recese a start úsporných reforem Nečasovy vlády. Jaký bude jejich spojený dopad na průměrného občana?
Nečas dělá dvě chyby. Zaprvé se soustřeďuje jen na výdajovou stránku rozpočtu - a to nikoli proto, aby zvýšil podíl investic, ale aby snížil tempo zadlužování, což je sice chvályhodné, ale nedostatečné. A druhou chybou je, že ignoruje příjmovou stránku rozpočtu, přitom už i Mezinárodní měnový fond doporučuje zvýšení daní. Když už ale ministr Kalousek mluví o zvýšení daní, soustřeďuje se jen na DPH. U nás je přitom tak výrazná polarizace mezi vysoko- a nízkopříjmovými skupinami, že je nezbytné zavést opět progresivní zdanění.
Tedy aby recesi zaplatila hlavně vyšší třída?
Aby vysokopříjmové skupiny nesly větší část břemene ekonomické krize. Rozložení nákladů nemůže být rovnoměrné jako slavičí paštika, kde kvůli nedostatku slavíků se do paštiky přidává také kůň, ovšem v poměru jeden kůň na jednoho slavíka. Slavíků je méně než koňů, takže ti naši slavíci, kteří zbohatli často za podivných okolností, musí přitlačit. Ostatně i ve světě je dost bohatých lidí, kteří si uvědomují, že bez zvýšení daní přijdou v době krize o zakázky, a když ztratí zakázky, hrozí jim, že zbankrotují.
Jste bývalý premiér. Kdybyste jím byl dnes, jak by vypadal Zemanův záchranný New Deal?
Vezmu to telegraficky. Drastické škrty v oblasti vládní spotřeby, například armádních zakázek nebo státního aparátu. Mírnější, ale rovněž hluboké úspory v oblasti spotřeby domácností, například vázat výplatu sociálních dávek na aktivní ochotu účastnit se práce. Výrazná daňová reforma, tedy návrat k progresivnímu zdanění, mírné zvýšení korporátních daní a zvýšení DPH. Tím bych si vytvořil prostředky na příjmové i výdajové straně a ty - což je to nejdůležitější - bych použil na masivní veřejné investice.
Na investice jakého druhu?
Na ty, které mají největší multiplikační efekt. Tedy do dopravní infrastruktury a bytové výstavby, k nim bych přidal i sociální investice do vzdělání a do zdraví lidí, a protože nemám rád, když chátrají kulturní památky, tak i na záchranu památek kvůli rozšíření možností cestovního ruchu. Protože jen investice vytvářejí nová pracovní místa a generují ekonomický růst, zatímco u nás ta hloupá statistika HDP vede k tomu, že když roste spotřeba, roste i HDP, což je sice hezké, ale když se paralelně s tím výrazně zadlužujete, kopete si hrob.
Jak přesně byste si představoval nárůst daní?
HDP zhruba 20 až 21 procent, ale s ponecháním snížené sazby 10 procent u potravin a léků. Vás jako novináře nepotěším, není důvod mít sníženou DPH na noviny a knihy, protože polovina vydávaných knih a novin je naprostý škvár, a nechápu, proč by třeba pornografie měla mít sníženou sazbu DPH. U korporátních daní bych to viděl na mírné zvýšení o jedno až dvě procenta.
Které sociální skupiny podle vás postihne souběh recese a reforem nejvíce?
Samozřejmě všechny nízkopříjmové. Ale zatímco u nás činí průměrná mzda asi 24 tisíc korun, dvě třetiny ekonomicky aktivní populace mají mzdu nižší. Takže ty nízkopříjmové skupiny představují zhruba dvě třetiny populace.
Inflace loni dosáhla asi 2,5 procenta. Jakou odhadujete v roce 2012?
Myslím, že bude ještě dobíhat časové zpoždění z první fáze krize, kdy svět řešil problémy nekrytou inflační emisí, ať už primitivním tiskem bankovek nebo trochu sofistikovanější emisí dluhopisů. Letos proto inflaci čekám mezi třemi a čtyřmi procenty.
Jak jste se vy osobně pojistil? Máte peníze na účtech? Nebojíte se, že ztratí hodnotu?
Já těch peněz moc nemám, nicméně rozdělil jsem je do dvou skupin. Klasická vkladní knížka u České spořitelny a běžný účet u ČSOB, která má ale tak zanedbatelně nízké úroky, že postupně tento účet rozpouštím do vzdělání své dcery. A to školné nečiní 50 tisíc měsíčně, jak tvrdí někteří pitomci, jsou to tři tisíce měsíčně.
Myslíte, že recese a dopad reforem výrazněji zamíchají domácím politickým spektrem? Nedávno jste na nějaké konferenci řekl, že Česko musí dostat pořádně přes hubu, aby lidé přestali volit populistické politiky.
Osobnosti i myšlenky se rodí z krize. Kdyby ve 30. letech nebyla krize, byl by Churchill bezvýznamným poslancem Dolní sněmovny a de Gaulle jen plukovníkem francouzských tankových vojsk. Předpokládám, že krize se bude stupňovat, a protože nevstoupíš dvakrát do téže řeky, nevěřím po zkušenostech s Věcmi veřejnými, že by mohla uspět nějaká politická strana, která velkohubě slibuje boj proti korupci, a přitom se vyhýbá tomu základnímu, tedy zákonu o prokázání původu příjmů a majetku. Také si myslím, že na levici už nikdo nenaletí na slib třináctých důchodů a na pravici na slib snižování daní. V současné ekonomické situaci je to obojí nesmysl a obojí populismus, jen levicový a pravicový.
Jaké šance dáváte novým projektům, jak iniciativě Andreje Babiše, tak pokusu Jiřího Paroubka o zmrtvýchvstání národních socialistů?
Úspěch strany se hodnotí výsledky ve volbách a ty jsou dány programem a osobnostmi v jejím čele. Já jsem ochoten panu Paroubkovi přiznat, že po pádu Stanislava Grosse přispěl k obnově ČSSD, ale bohužel se mu to vrazilo do hlavy a začal se chovat jako papaláš. Tím promrhal všechny pozitivní efekty, které pro ČSSD předtím získal, a ani jeho novému projektu moc nevěřím. Pan Babiš je člověk, který se mnou kdysi podepsal smlouvu o privatizaci Unipetrolu a potom tuto smlouvu nedodržel. Já jsem se v politice držel tří zásad: nic si nenakrást, nikoho nepodrazit a dodržet každou dohodu. Pan Babiš minimálně této třetí podmínce nevyhovuje, proto je pro mě nedůvěryhodný. A i když nechci být přehnaně optimistický, věřím spíš Straně práv občanů, kterou jsem založil a která má velmi nepopulistický program upřednostnění investic před spotřebou a peroutkovského budování státu. Proto chci věřit, že tento střízlivý program už akceptuje větší část veřejnosti. Ale jestli to povede přímo k zamíchání politické scény, to se neodvažuji odhadnout.
Když byla řeč o Jiřím Paroubkovi, jak sledujete jeho spisovatelské úspěchy? Nezávidíte mu, že si už psaním knih vydělal na dva domy?
Mně sice moje knihy nevydělaly ani na jeden dům, natož na dva, ale mojí knížky Jak jsem se mýlil v politice se prodalo 135 tisíc výtisků, což je - pokud vím - rekord, zatímco knih pana Paroubka se prodalo několik tisíc výtisků. Je obtížné předpokládat, že platí-li tyto údaje a není-li důvod, proč by pan Paroubek měl být honorován razantně lépe než jiní autoři, že by si tím skutečně vydělal na dva domy.
V poslední době se ale psalo, že vztahy mezi vámi začaly rozmrzat. Rýsuje se spolupráce?
Byla to novinářská kachna. V několika novinách jsem se dočetl, že spolu jednáme, přitom jsem se s panem Paroubkem setkal za poslední měsíce jen dvakrát. Poprvé v televizní diskusi a podruhé, když Václav Klaus při udělování státních řádů vytvořil ve Vladislavském sále trestnou lavičku premiérů, kde jsme seděli v řadě já, Paroubek, Topolánek a Fischer. Ocenil jsem, že nepozval i Grosse, protože pak by tato trestná lavička mohla také dostat úplně jiný obsah.
Zeman: Nechci být srab, ale ani se vnucovat. Kampaň založím na životním příběhu
31.12.2011, Právo
Pane čestný předsedo Strany práv občanů – zemanovců, co byste lidem do nového roku popřál?
Popřál bych jim totéž co sobě, a sice zdraví. Protože v mém věku, 67 let, už si člověk uvědomuje hodnotu zdraví daleko více, než když byl mladší.
Co jako prognostik očekáváte od roku 2012 a na co by se občané měli připravit?
Logicky se k nám přesunou ekonomické potíže, které budou způsobeny hlavně druhou vlnou recese jak v EU, tak v USA. Jsou dvě varianty, na co by se lidé měli připravit. Buď na poměrně tupé škrty úsporné současné vlády, což není řešením, anebo na přechod od spotřeby k investicím, což je teorie, kterou propaguji už několik let. Z politického hlediska je obtížně průchodná proto, že investice nemají volební právo. Voliče získáváte spotřebou, ale spotřeba ekonomický růst nezakládá. Ten zakládají právě investice, včetně nových pracovních příležitostí.
ČR čeká přímá volba prezidenta, pokud ji schválí Senát. V polovině prosince jste na setkání se svými příznivci řekl, že největší šance má expremiér Jan Fischer. Proč ale tedy vůbec zvažujete účast ve volbě?
Největší šance není totéž co jasné vítězství. Je to stejné jako ve sportu. Jsou favorité, ale občas se stane, že k překvapení všech zúčastněných favorit nevyhraje.
A neobáváte se, že jen zopakujete neúspěch?
Tuto zkušenost jsem zažil v nepřímé, parlamentní volbě v roce 2003. A to byl jeden z důvodů, proč jsem řekl, že bych se účastnil jen přímé volby. Protože při ní vás nemůže nikdo podrazit a voliče si nemůžete koupit. Volič se rozhodne, jestli vás chce, nebo nechce. V celé republice není tolik peněz, abyste mohl podplatit osm a půl miliónu voličů.
Proč vůbec do volby chcete jít?
Víte, každý politik, ať už současný, nebo bývalý, má kolem sebe okruh známých, kteří ho přesvědčují, aby buď v politice zůstal, nebo aby se do ní vrátil. Tento okruh samozřejmě není reprezentativní vzorek populace. Pokud bych se už měl o funkci prezidenta ucházet, tak je zapotřebí něčeho víc než to, aby mě část mých známých přesvědčovala: nebuď srab a jdi do toho. Samozřejmě nechci být srab, ale také se nechci nikomu vnucovat. A toto dilema má jednoduché a elegantní řešení. Spočívá v tom, že zákon o přímé volbě prezidenta předpokládá petici podepsanou minimálně 50 tisíci občany. Každý potenciální kandidát by se měl účastnit petice a tím pádem zjistit, jakou má podporu. Zatímco průzkumy veřejného mínění se dělají na vzorku několika set osob, tak toto by byly desetitisíce. A srovnáním podpory pro jednotlivé kandidáty už můžete dojít k poměrně objektivnímu odhadu, kdo z nich má a kdo z nich nemá skutečnou šanci.
Neříkejte, že byste podstoupil petici, kdybyste si nebyl alespoň trochu jist, že 50 tisíc podpisů seženete...
Nejde jenom o padesát tisíc podpisů. Vedle absolutní úrovně tohoto počtu je důležitá i relativní úroveň, tedy srovnání toho, kolik podpisů mají ostatní. A jak už jsem také řekl, nemohu říci svým přátelům, že do toho nejdu, a nechat se obviňovat ze zbabělosti. A nemohu si být naprosto jist tím, zda mě lidé vůbec chtějí. A právě tato petice v absolutním i relativním vyjádření může odpovědět na tuto otázku.
Kdybyste necítil dostatečnou podporu, je možné, že byste do přímé volby nešel?
Zcela určitě ano. Víte, nepatřím k lidem, kteří se derou o funkci za každou cenu. Koneckonců na jaře 2006 jsem veřejně odmítl neméně veřejnou nabídku Jiřího Paroubka, abych tehdy kandidoval za ČSSD znovu na prezidenta. I v tom roce 2003, který jste zmínil, jsem trval na tom, že přijmu kandidaturu za soc. dem. pouze tehdy, jestliže se uskuteční jak vnitřní referendum pro členy ČSSD, tak vnější pro sympatizanty soc. dem. Teprve když jsem obě tato referenda vyhrál, jsem do toho šel. A to ještě s tím, že jsem nastoupil až do druhé volby, pro případ, že bude jiný, vhodnější kandidát, který získá parlamentní podporu.
Máte konkrétní představu o podpoře, kterou byste považoval za adekvátní?
Jak už jsem řekl, důležitý je spíše relativní než absolutní ukazatel. Je to v podstatě totéž jako ve sportu. Když se podíváte na ligovou tabulku, a zjistíte, že jste o deset bodů za vítězem, a deset bodů v tomto případě neznamená deset hlasů, tak v tom případě nebudete asi tak pošetilý, abyste usiloval o mistrovský titul.
Budete se ucházet o podporu jiných partají kromě SPOZ? Postavil se za vás například poslanec soc. dem. Jaroslav Foldyna.
V přímé volbě nerozhodují poslanci ani senátoři úzce spjatí se stranickým aparátem, ale rozhodují občané. Ti mohou sympatizovat s různými partajemi, ale jejich vazba na strany je daleko méně pevná, budou se tedy spíše rozhodovat podle konkrétních osobností než stranické vlajky. Pokud mě bude volit Foldyna, tak mě bude volit jako občan, nikoli jako poslanec.
Jste pro zavedení finančních limitů na kampaň?
Mám o kampani zcela jinou představu. Chápu lidi, kteří mluví o tzv. kontaktní kampani, sám jsem ji mnohokrát dělal. Na druhé straně mítink s občany zahrnuje několik set lidí, zatímco jedna televizní diskuse představuje v průměru kolem půl miliónu diváků. Z toho vyplývá, že bych doporučoval, aby kampaň byla založena především na televizních diskusích, protože fyzicky je nemožné objet 8,5 miliónu voličů. Tím nepřímo odpovídám na otázku financování – pokud by byla takto kampaň založena, tak žádné finanční limity nepotřebujeme a kampaň by byla velice levná. Považoval bych za poctivé, aby v kampani nerozhodovala moc peněz, ale měla by rozhodovat schopnost přesvědčit lidi.
Ve světě se do prezidentských kampaní mnohdy zapojí i rodina. Uvažujete o tom?
Dosti váhám, protože volíte jednoho konkrétního člověka a nevybíráte si jeho rodinu. Předvádění rodiny mi připadá trochu bulvární a raději bych jí uchoval určitou míru soukromí.
To jste chránil vždy. Třeba se toho mnoho neví o vaší dceři, jíž bylo letos osmnáct…
Když mluvíte o mé dceři, tak jeden bulvární deník o Kačence uveřejnil zprávu, že se zamilovala do šestnáctiletého Filipa Kratochvíla, syna Lucie Bílé. Tak jsem se jí na to ptal a řekla mi: táto, já Filipa Kratochvíla vůbec neznám a kromě toho je mu šestnáct a nejsem pedofilní. Má tedy po mně zděděný určitý smysl pro humor, a přesto ten bulvární deník tuto zprávu patrně od nějaké závistivé spolužačky publikoval. A to je přesně to, čemu bych se chtěl vyhnout. Proč zbytečně traumatizovat rodinné příslušníky v kampani, kde nejsou voleni? Moje dcera nyní bude zřejmě pokračovat na vysoké škole, ale už je jasné, že si vybere nějaký společenskovědní obor. Chtěla by studovat v zahraničí, teď byla půl roku na střední škole v USA. Líbilo se jí tam, ale spíše jsem ji doporučoval, aby na vysoké škole pokračovala v některé ze skandinávských zemí, protože tamní model sociálního státu pokládám za optimální a byl bych rád, kdyby se s ním seznámila. Nutit ji ale nebudu.
Inklinuje také k levici?
V kampani v Ústí nad Labem mě podpořila, ale tehdy neměla volební právo. Sympatie vyjádřila tím, že odznak naší strany si zapíchla do ucha, aniž by to byla náušnice.
Když se vrátíme zpět ke kampani, proč si myslíte, že byste byl dobrý prezident?
Každý člověk má o sobě pochybovat. Ten, kdo vám ve volební kampani bude tvrdit – byl bych jediný možný dobrý prezident a všichni ostatní nestojí za nic – tak je automaticky podezřelý, už tím, že o sobě nepochybuje. Pokud vstoupím do této kampaně, tak v žádném případě nebudu napadat svoje protikandidáty. Prezidentská volba je totiž úplně něco jiného, než když se kandidát na premiéra uchází o post předsedy vlády. Ten musí kritizovat své odpůrce, ale také musí říkat, co chce udělat v zahraniční a domácí politice. Prezident takové pravomoci nemá. Uvědomil jsem si, když jsem na besedě na Masarykově univerzitě v Brně slyšel tento názor od politologa Lukáše Jelínka, že kampaň by měla být založena na prezentaci životního příběhu. Mně se tato myšlenka velice zalíbila, nikdo z nás není nepopsaný list papíru, každý z nás má za sebou určitý životní příběh. A tento příběh ho buď kvalifikuje, nebo diskvalifikuje i pro funkci prezidenta.
Je ve vašem životním příběhu něco, co veřejnost nezná a co budete prezentovat?
Svůj životní příběh jsem popsal v knížce Jak jsem se mýlil v politice a od té doby se neodehrálo nic tak podstatného, abych ho musel doplňovat.
Mluvil jste o prezidentových pravomocích. Jako premiér jste ale kvůli tomu měl rozmíšky s tehdejším prezidentem Václavem Havlem. Je něco, čemu byste se poučen z role premiéra jako případný prezident vyhnul?
Těch konfliktů s Václavem Havlem nebylo příliš mnoho. Byly v podstatě jenom dva. Byl to konflikt o guvernéra České národní banky, kdy tehdy nejenom já, ale řada dalších ekonomů, doporučovala jiného kandidáta, než kterého Havel vybral. A byl to konflikt, který se týkal Havlova výroku o temných slušovických žilkách. Tehdy jsem razil zásadu, že Slušovice byly pokračovatelem baťovské tradice, kterou v podnikání vyznávám, a že to byl jakýsi ostrůvek tržní ekonomiky, ostrůvek pozitivní deviace v tehdejším moři komunistické hospodářské a politické totality. Myslím, že tyto dva konflikty nebyly tak podstatné. Ale uvědomte si jeden prostý fakt. Tady je tzv. kancléřský systém, nikoli prezidentský. Hlava státu si nemá osobovat právo mluvit za vládu, tím méně za parlament. Prezidentská funkce v mém pojetí, což jsem už říkal v roce 2003, by měla být vytvářením jakéhosi neutrálního pole pro dialog parlamentních politických stran. Takovou neutrální půdu nenajdete nikde jinde, určitě ne ve vládě, zejména je-li to vláda koaliční, a tím méně ji najdete v parlamentu. Prezident, ať už by jím byl zvolen kdokoliv, by neměl veřejně vyhlašovat názory, které by byly v rozpory s vládní a parlamentní politikou, protože to prostě není jeho funkce. Může neformálně působit na jednotlivé ministry, ale to neznamená, že jim může svoji vůli vnucovat.
Václav Klaus při nástupu do funkce říkal, že bude neaktivistický prezident. Myslíte, že toto naplnil?
Václav Klaus svoje slovo v zásadě dodržel. On, abych ho citoval přesně, řekl, že bude aktivním, nikoliv však aktivistickým prezidentem. Pasivní prezident je funkce na okrasu a pasivního prezidenta nepotřebujeme, zejména v dobách politické a ekonomické nestability. Aktivistický prezident je prezident, který straní, ať přímo, nebo nepřímo, jedné politické straně. A tím neplní onu zmíněnou funkci vytváření neutrálního pole pro politický dialog.
A třeba Klausovo vymezování vůči EU nepovažujete za aktivistické?
Za prvé, i o vstupu do EU rozhodovala vláda, a nikoliv prezident. Za druhé, sám jsem v tomto bodě, i když s ním mnohdy jindy souhlasím, přesný protipól Václava Klause, protože jsem eurofederalista. Myslím si dokonce, že jsem ve skeptickém českém prostředí v menšině. Zastávám názor, že EU by se měla postupně přetvářet v evropskou federaci, nikoli v unitární stát, měla by mít jednotnou ekonomickou, sociální, ale i zahraniční a obrannou politiku. Ale tento názor nevidím za vhodné někomu vnucovat, právě proto, že prezident tyto kompetence nemá. Když se mě na to někdo zeptá, jako teď například vy, tak mu ten názor řeknu, už asi popadesáté.
Když zmiňujete prezidenta, jakou naopak máte největší vzpomínku na Václava Havla?
Kapitána na lodi poznáte za bouřky, za klidného moře může velet plavčík. Nejsilnější období Václava Havla spočívalo v jeho roli neformálního vůdce disentu. V politice si vážím odvážných lidí, kteří jdou proti hlavnímu proudu. Havel je oprávněně srovnáván s Masarykem – vzpomeňte si na hilsneriádu či rukopisná falza. A Havel v době, kdy většina národa očekávala, že tu komunismus bude aspoň na dvě generace, dokázal proti komunismu za cenu osobních obětí bojovat. Jak by řekl Kennedy, je to jakýsi profil odvahy. A myslím, že to je na něm to nejcennější.
Tedy Havel-disident byl významnější než Havel-prezident?
Když řeknu, že byl významnější, tak to bude znít poněkud pejorativně z hlediska jeho prezidentské funkce, což bych nechtěl. Já tím myslím, že v disidentské fázi byl pod daleko větším tlakem a musel překonávat daleko větší překážky než ve funkci prezidenta.
Co si myslíte o tom, že například Kreml kondoloval KLDR k úmrtí Kim Čong-ila, ale Havlovu smrt pominul?
Do Prahy přijel ruský ombudsman Vladimír Lukin, což je významná postava. Ale i když nechci spekulovat, je možné, že to je reakce na publikovanou výzvu Václava Havla, aby byla vytvořena stínová ruská opoziční vláda.
Expremiér Zeman by nejraději špatně hospodařícím zemím nepůjčil
Zdroj: ČTK
Praha 13. prosince (ČTK) - Bývalý předseda vlády a nynější čestný předseda Strany práv občanů - zemanovci (SPOZ) Miloš Zeman by nejraději špatně hospodařícímu Řecku a Itálii 90 miliard korun nepůjčil. Přiměla by ho k tomu zřejmě jen hrozba zastavení miliardových evropských dotací České republice. Vyjádřil se tak dnes při setkání s novináři.
Expremiér reagoval na dohodu představitelů eurozóny o půjčce 200 miliard eur Mezinárodnímu měnovému fondu na pomoc ohroženým zemím. Peníze by fondu půjčily centrální banky eurozóny a dobrovolně i dalších zemí EU. ČR by na pomoc poskytla asi 3,5 miliardy eur, tedy 90 miliard korun, což je asi desetina devizových rezerv ČNB.
Řecká a italská vláda by ale podle Zemana měla přijmout nejen drastická úsporná opatření, ale také i v souladu s doporučením Mezinárodního měnového fondu více zdanit nejbohatší příjmové skupiny. Zvýšený výnos těchto daní spolu s úspornými opatřeními může odstranit jejich rozpočtovou nestabilitu, soudí expremiér.
O osud EU se Zeman nebojí. Prošla podle něj už řadou krizí a z každé z nich vyšla posílená. soudí ale, že je nutné v její integraci pokračovat, zejména směrem k jednotné fiskální a daňové politice, protože bez nich nemá jednotná evropská měna hmatatelný efekt. Země, které by hospodařily nad své poměry, tak ty by měly z takto definované Evropské unie odejít, zdůraznil.
Pro poskytnutí půjčky 90 miliard korun se jednoznačně vyslovila ČSSD a ministra zahraničí a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Proti se postavil prezident Václav Klaus. Premiér Petr Nečas (ODS) je také zatím spíš proti.
Zeman: Proč pomáhat hýřivým
Zdroj: Právo, 14.12.2011
Expremiér a čestný předseda Strany práv občanů – zemanovci Miloš Zeman včera vyslovil pochybnosti, zda by měla ČR půjčit miliardy na pomoc zemím eurozóny, které špatně hospodařily.
„Zastávám názor, že ČR by měla poskytovat velkorysou humanitární pomoc zemím, které byly postiženy živelní pohromou. Na druhé straně mám pochybnosti, zda poskytovat takovou pomoc zemím, jejichž vlády špatně hospodařily, pokud ovšem tyto vlády nepovažujeme za živelní pohromu svého druhu,“ řekl Zeman na dotaz Práva. Argumentoval, že v Řecku, které je adresátem finanční pomoci, je průměrný důchod 50 tisíc korun, zatímco v ČR deset tisíc. Českým penzistům se podle Zemana těžko může vysvětlovat, že miliardy půjdou zemi, která si žije nad poměry.
Podle Zemana by jediným důvodem, proč by ČR měla 90 miliard půjčit, byla hrozba zastavení toku dotací z EU. Zeman ale varoval, že půjčka je riskantní.
„Myslím si, že jediný důvod, který by vedl k poskytnutí této půjčky, by spočíval v tom, že neposkytnutí by vedlo k zastavení dotací z EU. Kdyby toto riziko neexistovalo, pak bych poskytnutí půjčky považoval za velice riskantní, protože je poměrně malá jistota její návratnosti,“ soudí Zeman. Expremiér se přitom vyslovil pro jednotnou fiskální a daňovou politiku zemí eurozóny. „Bez nich jednotná evropská měna nemá příliš velké pozitivní efekty,“ řekl. Země, které by hospodařily nad své poměry, by podle Zemana měly z takto definované EU odejít.
Na slavnostním obědě se nad ragú hovořilo i o Temelínu
Zdroj: Zpravodajství ČTK, 8.12.2011
Praha 8. prosince (ČTK) - Na Pražském hradě se dnes odehrál slavnostní oběd za přítomnosti prezidentů ČR a Ruska Václava Klause a Dmitrije Medveděva. I při kančím ragú se politici věnovali pracovním tématům. Prezident Klaus také při této příležitosti zopakoval, že česká strana v soutěži na dostavbu elektrárny Temelín zajistí všem uchazečům rovné podmínky. Poznamenal také, že kontrakty, které byly dnes uzavřeny, jsou nejlepším receptem na ekonomické problémy v Evropě.
O dostavbu Temelína má velký zájem ruské konsorcium Rosatomu a plánovaná velká zakázka byla na pořadu dnešních jednání českého a ruského prezidenta. "Naším velkým tématem je i projekt rozšíření jaderné elektrárny Temelín. Chci vás, pane prezidente, ubezpečit, že v soutěži o realizaci tohoto projektu zajistíme všem účastníkům rovné podmínky," poznamenal Klaus u oběda.
Ruský prezident před jídlem ocenil Prahu jako jedno z nejkrásnějších měst světa a připomněl, že se do ní rád vrací. Naposledy zde byl loni v dubnu, kdy s americkým prezidentem Barackem Obamou podepsal odzbrojovací smlouvu. Medveděv se zmínil také o blízkosti české a ruské kultury i o společném boji proti fašismu.
"Samozřejmě byla i složitá období v našich vztazích, ale jsme přesvědčeni, že bychom je neměli zatěžovat nedůvěrou," podotkl ruský prezident. Připomněl také to, že Praha byla v meziválečném období jedním z kulturních center ruské emigrace. Na ruské umělce, kteří po říjnové revoluci našli domov v Československu, odkázal Medveděv i ve slavnostním přípitku. "Ať vzkvétá národ tvrdý jako žula, horký jako granát a čistý jako křišťál," parafrázoval báseň ruské meziválečné spisovatelky Mariny Cvetajevové věnovanou Čechům.
Oba prezidenti při projevech na slavnostním obědě pobavili posluchače tím, že radili tlumočníkům. Klaus nejprve v ruštině doplňoval slovo do tlumočení svého vystoupení. Medveděv pak připomínal tlumočníkovi svou zmínku o československém prezidentovi T.G. Masarykovi.
Na obědě se podávala kulajda s hříbky, kančí ragú s karlovarským knedlíkem a na závěr čokoládová pěna s ovocem. Kromě ruských hostů si pochutnávali například český premiér Petr Nečas, předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová, šéf Senátu Milan Štěch i další politici, včetně ministra kultury Jiřího Bessera, který dnes oznámil, že ve vládě končí.
Pozvání přijal arcibiskup Dominik Duka, představitelé pravoslavné církve v ČR a například také někdejší český premiér Miloš Zeman. Klaus svého někdejšího politického rivala a spolupracovníka z Prognostického ústavu ČSAV později Medveděvovi osobně představil. Po slavnostním zahájení výstavy ze sbírek Kremlu ve Španělském sále Hradu, se Klaus s ruským prezidentem u Zemana zastavili. Někdejší expremiér s Medveděvem chvíli družně hovořil. Ze setkání pak odcházel viditelně spokojen a korzoval se skleničkou v hradních kuloárech.
Zdroj: Právo, 7.12.2011
Schůzka politiků vládní koalice se soc. dem. včera definitivní dohodu na přímé volbě prezidenta nepřinesla. Kamenem úrazu je způsob jmenování členů bankovní rady České národní banky.
ČSSD chce, aby přímo volená hlava státu k tomu potřebovala souhlas Senátu. Premiér Petr Nečas (ODS) to označil za „nebezpečné pro finanční a bankovní sektor“ a za „cestu k politizaci a ohrožení nezávislosti centrální banky“.
Soc. dem. lídr Bohuslav Sobotka jmenoval tři podmínky: omezení imunity prezidenta na dobu výkonu mandátu, nutnost kontrasignovat členem vlády rozhodnutí o ukončení trestního řízení a právě změnu při jmenování členů bankovní rady ČNB.
Nečas opáčil, že koalice už v řadě bodů ustoupila a je ochotna v tom pokračovat. Podle premiéra jsou vládní strany ochotny kývnout na omezení imunity prezidenta. Omezení možnosti ukončit trestní řízení pak podle něj koalice podpoří jen v krajním případě. Právo udělit milost po odsouzení by ale hlavě státu zůstalo bez jakýchkoli podmínek. Podle předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga bylo jednání zástupců koalice s ČSSD věcné. Poznamenal ale, že „dokud není dohodnuto vše, není dohodnuto nic“.
Zeman vyzval ČSSD k ústupku
Lídr VV Radek John označil přímou volbu za klíčový bod volebního programu véček. „VV nebudou klást žádné podmínky pro změny kompetencí,“ řekl.
Pokud se ČSSD nepodaří její návrhy prosadit ve Sněmovně, učiní tak na jednání Senátu, který ovládá. To by ale znamenalo zdržení při schvalování normy. Sobotka k tomu včera prohlásil, že jeho strana chce dosáhnout shody, aby horní komora nemusela ústavní zákon měnit.
Expremiér Miloš Zeman, který nevylučuje vstup do klání o Hrad, včera vyzval ČSSD, aby upustila od požadavku na změnu způsobu jmenování členů rady ČNB. Přivítal ochotu stran vládní koalice ustoupit většině požadavků ČSSD. „Na druhé straně by měla i soc. dem. ustoupit z některých svých požadavků, pokud to myslí s přímou volbou prezidenta upřímně, nikoliv ,grossovsky‘ upřímně,“ uvedl Zeman.
Další z možných uchazečů o Hrad, Jan Fischer, ocenil posun v jednáních, ale vyjádřil jiný názor než Zeman. „Za samozřejmé považuji, aby prezident republiky široce konzultoval jména kandidátů na členy bankovní rady, a to nejen s premiérem a s ministrem financí,“ sdělil Právu.
Podle něj je „stejně tak důležité, aby prezident svoje rozhodnutí jasně odůvodnil.
Problém nevidím ani v tom, aby byla platnost prezidentova rozhodnutí o jmenování členů bankovní rady podmíněna souhlasem vlády nebo spolupodpisem předsedy vlády.“
Klaus se zastal ČSSD proti ODS a Zemanovi
Do debaty se vložil i prezident Václav Klaus. Prohlásil, že považuje za naprostý nesmysl, aby členy bankovní rady ČNB jmenovala výhradně hlava státu.
„Já jsem se strašně zlobil před deseti dvanácti lety, kdy se do naší ústavy dostalo, že členy bankovní rady jmenuje prezident,“ uvedl. „Považoval jsem za ironii dějin, že jsem jako dáreček tuhle výsadu, kterou jsem zásadně kritizoval, nakonec dostal já,“ doplnil Klaus.
Hašek: Bez podmínek
První místopředseda soc. dem. Michal Hašek prohlásil, že schválení přímé volby hlavy státu je důležitější než spory a pravomoci. „Za sebe říkám, že pro mě zavedení principu přímé volby má přednost před hádanicemi o dalších šest nebo sedm změn v pravomocích prezidenta. Chápu, že i ty mohou být někým považovány za velmi důležité a závažné,“ řekl Právu. Za větší hodnotu označil plnění klíčového programového závazku ČSSD vůči voličům v podobě schválení přímé volby.
Trefná poznámka k projektu IZIP
Zdroj: Pražský deník, 6.12.2011
Napsali jste
Za téměř 10 let existence projektu se na jeho rozvoj investovaly z prostředků všeobecného zdravotního pojištění téměř 2 miliardy korun. Jistě úctyhodná částka. Kam tyto peníze z pojištění vlastně šly? A jaký je efekt?
Praktické využití? Nepatrné
V současné době se na výsledky svých pacientů do elektronické zdravotní knížky dívá jen několik málo lékařů a nemnozí další lékaři tam jen automaticky odesílají hromady neuspořádaných vyšetření a závěrů. A my se dozvídáme kusé informace o tom, že se z peněz pro IZIP financoval golfový turnaj či operní představení.
A kam šly další prostředky?
To se asi ani nedozvíme. V Čechách tomu říkáme tunel. Aco na to pacient? Ten si možná neuvědomuje, že jeho osobní, i velmi citlivá data, se posílají na server soukromé firmy,kde se shromažďují a mohou být zneužita. A to zde nerozvádím složitou a málo přehlednou majetkovou strukturu akcionářů tohoto programu.
„Dalším problémem je také to, že projekt je zaměřen jen na pacienty Všeobecné zdravotní pojišťovny. U dalších zdravotních pojišťoven probíhají zcela jiné projekty, které s projektem IZIP nekomunikují. A co na to ministerstvo zdravotnictví, které by mělo zdravotnictví řídit? Raději se k tomu moc nevyjadřuje a čeká na rozhodnutí správní rady VZP, která si s tím moc neví rady. Podle SPOZ projekt IZIP již dávno ztratil důvěru jak lékařů, tak i pacientů.
Projekt je mrtvý
Projekt je prakticky mrtvý a nemá smysl v něm pokračovat a utrácet peníze, které by mohly být použity na léčbu pacientů,“ říká vedoucí odborného týmu SPOZ pro oblast zdravotnictví Lubomír Nečas, který navrhuje jiný způsob elektronických informací o pacientovi: Základní zdravotnické informace by uložil ošetřující lékař na čip, buď na průkazu zdravotní pojišťovny, nebo v občanském průkaze pacienta. Na tomto čipu by mohly být uloženy i jiné identifikační údaje o pacientovi. Pacient by při návštěvě u lékaře předložil tento průkaz s čipem. Lékař by pak mohl tyto informace číst a se souhlasem pacienta i doplňovat. Tento systém by platil pro všechny pacienty všech zdravotních pojišťoven.
O autorovi: Jindřich Štěpnička
Zeman: Účast politiků v následných operacích Mostecké uhelné není vyloučena
