SPOZ považuje vzdělávání za rozhodující faktor rozvoje lidských zdrojů (a tím i za základ budoucí prosperity). Vzdělání chápeme jako věc veřejného zájmu.

Chceme:

1. Podporovat
   • obnovu sítě MŠ jako součásti celkové výchovně-vzdělávací soustavy.
   • dokončení procesu připojování všech škol (v oblasti regionálního školství) k internetu.
   • rehabilitaci odborného středního školství (zejména technického zaměření).
   • vytváření systému stipendií (na úrovni SŠ a VŠ) jako důležitého prostředku podpory dostupnosti studia.
   • úpravu akreditačních procesů (s cílem zlepšit kvalitu vysokoškolského studia).
2. Prosazovat
   • odlišení odborných závěrečných zkoušek (získání profesního certifikátu) od maturit, které by měly být předpokladem univerzitního vzdělávání.
   • sjednocení současných VOŠ a bakalářského studia na VŠ ve shodný stupeň odborného terciárního vzdělání.

V souladu s úvodní tezí budeme zásadně proti snahám rozšiřovat placení školného, které chápeme jako omezování přístupu ke vzdělání.

Zdůvodnění, komentář a doplňky (stanoviska):

• Pro SPOZ vzdělání není jen zdrojem kvalifikované pracovní síly, ale i rozhodujícím faktorem rozvoje demokracie a občanské společnosti. Je i hodnotou (samo o sobě) významně zlepšující kvalitu života jedince i společnosti.
• Odmítáme redukci úlohy vzdělání na pouhý prostředek k získání individuální výhody na trhu práce. Proto prosazujeme inkluzivní (pro všechny) vzdělávací systém, financovaný v hlavní linii z veřejných rozpočtů, nikoli ze školného. Jsme v tomto jednoznačnými stoupenci sociálního státu, který přijímá zodpovědnost za otevřenou a prostupnou vzdělávací soustavu.
• Pokud nastupující vládní koalice hodlá zavádět plošné školné na vysokých školách, považujeme tento krok za nešťastný a výrazně ohrožující sociální soudržnost. Odkazy na australský HECS jsou v  obráceném gardu oproti originálu (tam šlo o zmírnění do té doby rigidního školného na systém podmíněných dodatečných splátek, zde naopak o zavedení školného). Celá věc je pak zdůvodňována způsobem, který si navíc poněkud protiřečí:
  • školné má být zavedeno, protože stát není schopen pokrýt financování VŠ z rozpočtu, ale jeho výnos má být určen na stipendia (jak to tedy rozpočtu pomůže ?)
  • školné nebude většina studentů platit ihned, ale až podle (a ze) svých budoucích výdělků – kdo tedy zaplatí do té doby?

Nabízí se kacířská myšlenka:

„My (zodpovědná vláda), přece nebudeme zatěžovat budoucí generace nějakými dluhy, když ty dluhy mohou (ty budoucí generace) udělat samy za sebe – prostě si vezmou na svá studia bankovní půjčku (my jim ji zařídíme). Pro banky to bude obchod století, nás to nebude nic stát – a ještě budeme ti hodní“.

Důsledky jsou předvídatelné, stačí se trochu porozhlédnout po světě. Pokud je problém s příliš velkou poptávkou po vysokoškolském studiu, pak by bylo asi vhodné zpřísnit kritéria náročnosti (současný stav si o to ostatně vyloženě říká). „Tržní“ řešení (cena odpovídá poptávce) bude mít ale spíše vyústění v úvahách, zda – například - není dlouhé (magisterské) studium „zbytečně“ drahé, nebo jestli se vůbec vyplatí studovat cokoliv, co nepřináší vysoké příjmy. Kanaďané by mohli povídat, jak neměl kdo učit na VŠ, protože akademická kariera se zjevně nevyplácela.

Naopak souhlasíme s přesunem peněz z kapitoly ministerstva obrany na školství – to je v souladu i s naším programem. Rozhodně vynakládání peněz na mzdy učitelů je užitečnější než problematické nákupy nadbytečné a předražené vojenské techniky. Učitelé jsou (vedle financí a řízení) klíčovým faktorem kvality vzdělávací soustavy – na rozdíl od plošného testování. To je naopak většinou jen takovou pravicově liberální substitucí státní garance (pokud ne přímo „obchodem“).

Vzorovým příkladem jsou nešťastné „státní maturity.“ Nebudou plnit očekávání zejména proto, že jejich „otcové“řešili hlavně to, jak by soukromá firma specializovaná na počítačové testování získala velkou státní zakázku. Že počítačové testy nejsou k tomu účelu zdaleka ideální, nebylo v té chvíli důležité, důležitý byl monopol dotyčné firmy. Bohužel, i když toto řešení neprošlo a úkol byl zadán přímo řízené organizaci (CERMAT), princip se nezměnil.

Zpracoval: Mgr. Eduard Zeman